Rea Lita Raut

mám nekonečnej hlad
a štěrk pod jazykem
pryč se zvykem
jen táhni autorito!

von ten štěrk
když ještě nebolí to
bodá se do kůže
dál putuje k srdci

salámem obložená realito!
ty děvko nenažraná
tys chtěla pro mne
studnu bez vody

a vždycky z rána
když vstávám do práce
mý oči zdobí
černý půlměsíce z lineckýho těsta

jsem zrádce
sebe sama

víš, každej se přece
nějak trestá

z hladu

nebo pro parádu




a mě ve snu do talíře nasral
Skácelův černej kakadú