Sen o zemi sedmihradské II.

Štěstí není vrchol. Snad jsi zrozen pro něco lepšího, nejsi-li zrozen pro štěstí.

-- Viktor Dyk: Krysař

Náhoda tomu tak chtěla, že jsem začal poslouchat XIII. století. XIII. století, které nahrálo hudbu k divadelnímu ztvárnění Krysaře.

Náhoda tomu tak chtěla, že mě dvě slečny nepřímo přivedly na myšlenku si Krysaře přečíst.

Oslovilo mě to. Mnohem víc, než kdybych si to přečetl v rámci povinné četby. Možná i proto, že se to dotklo tématu, které mě poslední dobou hodně trápí/zajímá - hledání štěstí.

V této novele se hledání štěstí vyskytuje hned několikrát. Především jako zaslíbená "Země Sedmihradská". Mimochodem, je hrozně zajímavé, kolik národů tento mýtus země zaslíbené má. Notoricky znamá je biblická země zaslíbená Židů - Izrael, ale je dobré si vzpomenout i na našeho Praotce Čecha a jeho zemi mlékem a strdím oplývající. Konec konců, i Amerika byla původně země zaslíbená.

Dej nám bože dojít, Sedmihradskou zemi...

A Krysař nám dává návod, jak se tam dostat:

Není nic snadnějšího. Vystupte na Koppel; v propasti, která se tam otvírá, je brána do Sedmihrad. Nutno však jíti tmou a nocí, smutnými a vyčítavými hlasy. Jenomže projdete-li tím vším, jak je vám rozkošně a blaze!

A já mám pocit, že jsem tam už prošel. Najednou mám jasno a v hlavě mi zní poslední slova jiné zásadní knihy:

Proboha, proč si nemůžu nic vymyslet, proč mě napadá právě tohle? ŠTĚSTÍ PRO VŠECHNY, ZADARMO, A NIKDO AŤ NEODEJDE S PRÁZDNOU.

-- bratři Strugačtí: Piknik u cesty