|
Omlouvám se za chyby, ale muselo to ven.
 13.04.2015 0 763(10) |
Vis, uz po sty s tebou mluvim, a rikam si, co bys mi na tohle asi zrovna rekl... promlouvám s tebou stále dokola, snazim se vylejt ti svy srdce, ale ty uz tu nejsi a neposloucháš, máš svuj dokonalej život, s dokonalou holkou.. a já ještě pořád nemůžu překonat to, co mezi námi bylo. Co to mezi námi vlastne bylo? Já milovala, z celýho srdce, jako blázen, a ty sis hledal laciný holky.
Nemůžu se přes to pořád dostat, nemůžu to nechat odejít z tý svojí hlavy, nejde to .. a já nevim proč. Jsem slaboch, ty spáváš s kde kým .. a já si našla toho správnýho kluka, s kterým stejně nedokážu bejt. Všechno je to ještě pořád čerstvý.. a říká se, že čas všechny ty rány zahojí. Jenže já už na to stejně asi nevěřím.
Vážně jsem se snažila dát ti v tom vztahu úplně vše, co bys kdy mohl chtít, jenže tobě to stejně vždycky bylo málo, i kdybych se rozdala na milion kousku a totálně ztratila sebe, bylo by ti to málo. Víš, můžu si říct, že jsem pro to udělala maximum, což ty nikdy nebudeš moct říct. Protože jsi udělal maximum pro to, abys nás dva zničil.
Po rozchodu, po tom našem úžasným vztahu, jsem měla sebevědomí na bodu mrazu, úplně jsi mě vyždímal, neměla jsem nic a nikoho myslela stále na to co děláš... a věřila v to, že se trápíš stejně jako já.. jenže tvůj byt už vystřídalo pár slečen a bylo ti prostě fajn. Je zvláštní, jak jsi to všechno prožíval jinak než já, že ses z toho tak rychle dostal, že už se natrápíš, nevzpomeneš si... prostě nic. I po tom všem pořád věřím na to, že láska je silná, že dokáže cokoliv, že není nic silnějšího než někoho mít opravdu ze srdce rád. Třeba se jednou za tím vším otočíš a řekneš si, žes to vážně posral... a třeba taky ne.
Nechápu proč někdo zůstává s někým ve vztahu, když stejně dokáže svou pozornost a city věnovat někomu jinému, když prostě nejsem šťastná tak odejdu Nic víc, nic míň. Nedělám z toho druhého blbce.. a prostě odejdu. To je to tak těžký?
Slovo vztah, neznamená vůbec nic, když společnou cestu vidí jen jeden. Láska se snaží, snažit se bude.. ale lidé, lidé to vzdávají, při první příležitosti, když vidí, že za rohem je někdo zajímavější. Myslím si, že už se z toho pomalu ale jistě dostávám... ale občas jsou tu taky ty chvíle, kdy mě to prostě sejme.. a já nemůžu dělat nic. Jsou to ty chvíle, kdy vím, že mi chybíš. Že bych dala všechno za to, abys mohl být vedle mě a utěšit mě. Jsem ráda, že je ve mě ještě kus hrdosti a nikdy ti nenapíšu ať přijdeš. Protože vím, že bys přišel...
Víš, když jsi to udělal poprvé, tak nějak jsem věřila, že už to nikdy neuděláš, že jsi prostě jen uklouzl, chybu muže udělat každý, ale když už je to druhá, třetí... možná už nemá cenu odpouštět. Možná už by se člověk měl zamyslet sám nad sebou, že je chyba možná v něm. Nemůžeme přece dávat pořád šance donekonečna a čekat že to bude jiný. Nikdy to jiný totiž nebude!
Lidé se vyvíjí, ale nemění..
Nemůžu se přes to pořád dostat, nemůžu to nechat odejít z tý svojí hlavy, nejde to .. a já nevim proč. Jsem slaboch, ty spáváš s kde kým .. a já si našla toho správnýho kluka, s kterým stejně nedokážu bejt. Všechno je to ještě pořád čerstvý.. a říká se, že čas všechny ty rány zahojí. Jenže já už na to stejně asi nevěřím.
Vážně jsem se snažila dát ti v tom vztahu úplně vše, co bys kdy mohl chtít, jenže tobě to stejně vždycky bylo málo, i kdybych se rozdala na milion kousku a totálně ztratila sebe, bylo by ti to málo. Víš, můžu si říct, že jsem pro to udělala maximum, což ty nikdy nebudeš moct říct. Protože jsi udělal maximum pro to, abys nás dva zničil.
Po rozchodu, po tom našem úžasným vztahu, jsem měla sebevědomí na bodu mrazu, úplně jsi mě vyždímal, neměla jsem nic a nikoho myslela stále na to co děláš... a věřila v to, že se trápíš stejně jako já.. jenže tvůj byt už vystřídalo pár slečen a bylo ti prostě fajn. Je zvláštní, jak jsi to všechno prožíval jinak než já, že ses z toho tak rychle dostal, že už se natrápíš, nevzpomeneš si... prostě nic. I po tom všem pořád věřím na to, že láska je silná, že dokáže cokoliv, že není nic silnějšího než někoho mít opravdu ze srdce rád. Třeba se jednou za tím vším otočíš a řekneš si, žes to vážně posral... a třeba taky ne.
Nechápu proč někdo zůstává s někým ve vztahu, když stejně dokáže svou pozornost a city věnovat někomu jinému, když prostě nejsem šťastná tak odejdu Nic víc, nic míň. Nedělám z toho druhého blbce.. a prostě odejdu. To je to tak těžký?
Slovo vztah, neznamená vůbec nic, když společnou cestu vidí jen jeden. Láska se snaží, snažit se bude.. ale lidé, lidé to vzdávají, při první příležitosti, když vidí, že za rohem je někdo zajímavější. Myslím si, že už se z toho pomalu ale jistě dostávám... ale občas jsou tu taky ty chvíle, kdy mě to prostě sejme.. a já nemůžu dělat nic. Jsou to ty chvíle, kdy vím, že mi chybíš. Že bych dala všechno za to, abys mohl být vedle mě a utěšit mě. Jsem ráda, že je ve mě ještě kus hrdosti a nikdy ti nenapíšu ať přijdeš. Protože vím, že bys přišel...
Víš, když jsi to udělal poprvé, tak nějak jsem věřila, že už to nikdy neuděláš, že jsi prostě jen uklouzl, chybu muže udělat každý, ale když už je to druhá, třetí... možná už nemá cenu odpouštět. Možná už by se člověk měl zamyslet sám nad sebou, že je chyba možná v něm. Nemůžeme přece dávat pořád šance donekonečna a čekat že to bude jiný. Nikdy to jiný totiž nebude!
Lidé se vyvíjí, ale nemění..
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nikdy nebudu ta pravá. : trvalý odkaz
Předchozí deník autora : jsem jen člověk
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
