|
Možná trochu jednostranné zamyšlení
 23.01.2015 20 1225(27) |
Přemýšlel jsem včera o pravdě. Tedy vlastně o pravdách. Každý máme přece tu svoji vlastní, osobní pravdu. Své přesvědčení. Můžeme ho vnímat třeba jako studnu, která se postupně plní vodou. A v té je pak rozpuštěno docela všechno. Naše založení, to, jak a kým jsme byli vychováni, zkušenosti, prožitky, sny a touhy. Je tam vlastně rozpuštěn celý náš dosavadní život. Zpočátku je ta studna pochopitelně napájena vodou těch, kteří nás provázeli na začátku naší cesty. Od určité chvíle už ji ale hloubíme a plníme každý sám. Jedině my sami máme tedy právo ten či onen džbánek vylít, když nám nechutná. A také jedině my sami si můžeme nabrat vodu ze studní těch druhých a přilít ji do té své, pokud nám je její chuť příjemná. Nikdo nám to nemůže zakázat. Vlastně ani není důvod, proč by měl. Vždyť jenom hlupák odmítá napojit žíznícího a jenom lakomec si za to nechá platit.
Nikdo ale nemá právo přelévat svoji pravdu do studní ostatních, když oni sami nechtějí, nebo o tom ani nevědí. Pokud má pocit, že je jeho pramen lepší, může jej jistě druhým nabídnout k ochutnání. Musí ale počítat s tím, že ne každému chuť jeho pravdy něco řekne. A u toho by to mělo skončit. Pokud někomu nabídnu vodu ze své studně a on ji odmítne, nemám právo se na něj zlobit ani mu ji stále znovu a znovu nutit. A kdo ví, možná bych byl nakonec i já sám zklamán takto vzniklou chutí.
Měli bychom pravdy druhých respektovat. Nemusíme s nimi souhlasit, ale měli bychom si připustit, že pro každého je ta jeho po léta pracně hloubená a naplňovaná studna stejně cenná a důležitá, jako je pro nás ta naše vlastní.
Nikdo ale nemá právo přelévat svoji pravdu do studní ostatních, když oni sami nechtějí, nebo o tom ani nevědí. Pokud má pocit, že je jeho pramen lepší, může jej jistě druhým nabídnout k ochutnání. Musí ale počítat s tím, že ne každému chuť jeho pravdy něco řekne. A u toho by to mělo skončit. Pokud někomu nabídnu vodu ze své studně a on ji odmítne, nemám právo se na něj zlobit ani mu ji stále znovu a znovu nutit. A kdo ví, možná bych byl nakonec i já sám zklamán takto vzniklou chutí.
Měli bychom pravdy druhých respektovat. Nemusíme s nimi souhlasit, ale měli bychom si připustit, že pro každého je ta jeho po léta pracně hloubená a naplňovaná studna stejně cenná a důležitá, jako je pro nás ta naše vlastní.
07.03.2016 - 08:30Leslie: Díky moc, moc hezky jsi to doplnila. Přesně tak jsem to myslel. A moc mě těší, že tě to oslovilo :-)
04.03.2016 - 16:40Pro mě osobně moc krásně napsané. Souzním... a nějaké slovíčkaření je pro mě naprosto bezvýznamné, mnohem důležitější je význam, nabídnutá voda, která je pro mě svěží a čistá. Děkuji.
Vlastně mě to trochu i dojalo, to tvoje přirovnání... a vytanulo mi na mysl: Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...
Vlastně mě to trochu i dojalo, to tvoje přirovnání... a vytanulo mi na mysl: Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...
04.03.2016 - 16:33Orionka: Já to chápu takto - jasně, že ti nikdo nemůže násilím nalít svoji pravdu do hlavy... Ale prostě slušný člověk respektuje tvé "Ne, děkuji" a stáhne se, nebude kolem tebe poskakovat jako šílenec, vykřikovat jak je jeho voda lepší a cákat ji po tobě. Prostě to pochopí a bude respekovat tvé právo na to, nechat svou studnu nedotčenou. Když ti prostě něčí voda nevoní, tak ti nevoní, a když ti ji ten člověk násilím chrstne do obličeje, pravděpodobně to tím nijak nezlepší. :-)
26.01.2015 - 07:54Singularis: V tom, co říkáš, máš samozřejmě úplnou pravdu. Myslel jsem to ale malinko jinak. Díky za tvé zamyšlení.
23.01.2015 - 17:07V podstatě s výsledkem zamyšlení souhlasím, jen tomu, co nazýváš pravdou, říkám názor.
S tím, že nikdo nemá právo přelévat do studní ostatních, do určité míry souhlasím, ale ne zcela absolutně. Myslím, že v životě může dojít k situacím, kdy člověk pro další život do své studny něco přijmout musí (např. imigrace z daleké země či nutnost rozšířit si kvalifikaci v zaměstnání), ale možná tvoji metaforu jen špatně chápu.
S tím, že nikdo nemá právo přelévat do studní ostatních, do určité míry souhlasím, ale ne zcela absolutně. Myslím, že v životě může dojít k situacím, kdy člověk pro další život do své studny něco přijmout musí (např. imigrace z daleké země či nutnost rozšířit si kvalifikaci v zaměstnání), ale možná tvoji metaforu jen špatně chápu.
23.01.2015 - 15:54Já jsem asi nechápavá :). Jak se s tebou někdo může mísit proti tvé vůli? Nikdo nemůže druhému nalít do hlavy svoje názory. Alespoň tedy v demokraticky vedené debatě, vymývání mozků nepočítám :). Hloupost a - bohužel - ani moudrost nejsou nakažlivé. Ale myslím, že cesta od hlouposti k moudrosti vede právě přes tříbení názorů. S kým si je člověk chce tříbit, to už je na něm. Mísit se se všemi prameny určitě dobré není, ale troška patologické vody studnu s kvalitním pramenem neotráví, jsem pro ochutnávání z různých zdrojů :).
23.01.2015 - 15:18Orionka: Nezaměňuju, hned v úvodu jsem to nazval vlastní osobní pravdou, či přesvědčením. Předpokládal jsem, že každý pochopí, co tím myslím. Tohle mi přijde trochu jako slovíčkaření, při kterém ovšem všichni dobře víme o čem je řeč.
Mrzí mě, žes to tak úplně asi nepochopila. I já se rád mísím. Sbírám kdeco a od kdekoho. Ale bráním se tomu, aby se se mnou kdokoli mísil proti mé vůli a proti mému přesvědčení. A mrzí mě, když to odmítá pochopit. A nevztahuj to, prosím, na sebe :-)
Mrzí mě, žes to tak úplně asi nepochopila. I já se rád mísím. Sbírám kdeco a od kdekoho. Ale bráním se tomu, aby se se mnou kdokoli mísil proti mé vůli a proti mému přesvědčení. A mrzí mě, když to odmítá pochopit. A nevztahuj to, prosím, na sebe :-)
23.01.2015 - 13:22Já si podobně jako Jiří myslím, že trochu zaměňuješ názor za pravdu. Osobně vidím konfrontaci s druhými studnami spíš jako očistnou, může to být dobrá prevence, aby naše vlastní voda nebyla moc stojatá a časem třeba nezačala zapáchat :). Vždyť je tolik pramenů a pramínků, proč zůstávat jen u jednoho? Bez poznání jiných pramenů ani nemůžeme vědět, jestli ten náš třeba už nevysychá. Já se mísím ráda a otravy se nebojím :))
23.01.2015 - 13:10DDD: Jistě víš, že to je i můj pohled... Možná bych k tomu za sebe ještě dodala, že pro mě ta "objektivní pravda" možná spočívá jen v tom, že každý máme svoji vlastní studnu, v ní svoji vlastní vodu, a každá ta voda chutná trochu jinak... čím jsem starší, tím víc se prostě jen raduju z jedinečnosti, chuti a vůně každého z nás.
23.01.2015 - 12:55Ailin: Já děkuju tobě... je to pouze můj, jak jsem napsal, snad trochu jednostranný, pohled na věc, ale pokud se s tím kdokoli ztotožní, moc si toho cením :-)
23.01.2015 - 12:46DDD: Ach, děkuju Ti... napsal jsi to i za mě: a ještě navíc tak krásně, jak bych to neuměla. Podepisuju :-)
23.01.2015 - 12:34Dokonale vyjádřené. Snažím se podle toho žít. Nikomu svou pravdu-názor, byť založený na vlastní, silné zkušenosti, nevnucuji. Stejně většinou to, co člověk nezažije, nedokáže docela přijmout, když mu to někdo jenom řekne.
Někdy se zkouším vžít do toho člověka, podívat se na to z jeho pohledu, s ohledem na jeho minulost, výchovu, prostředí, kde žije a tak... A najednou ho chápu - tu jeho pravdu.
Někdy se zkouším vžít do toho člověka, podívat se na to z jeho pohledu, s ohledem na jeho minulost, výchovu, prostředí, kde žije a tak... A najednou ho chápu - tu jeho pravdu.
23.01.2015 - 12:23Amelie M.: Já ti naprosto rozumím, ale už léta se v situacích, o jaké se zmiňuješ řídím tímhle: Hlupáka nepřesvědčíš o tom, že je hlupákem. On si bude vždycky myslet, že ten hlupák jsi ty.
/ ...a koneckonců - kdo ví, jestli to tak vážně není? :-) /
/ ...a koneckonců - kdo ví, jestli to tak vážně není? :-) /
23.01.2015 - 12:18Jiří Turner: Myslím, že velmi dobře víš, jak jsem to myslel. S tou pýchou, sebestředností a hloupostí jsi uhodil hřebík na hlavičku. Kdo, nebo co mi dává právo bořit názory druhých, když v první řadě já sám si nemohu být jist, jestli ten můj je správný? Nebo ty to o těch svých víš?
Mluvil jsem o tom. Můžu druhým nabídnout svůj pohled, pokud se mi zdá, že ten jejich není správný. Může se stát, že pak svůj názor změní. Ale pokud ne, končí to pro mě a já druhému dokážu svůj respekt tím, že mu dám pokoj. Protože pak už by to bylo pouze uspokojování mého ega, nebo tvými slovy: pýcha, sebestřednost a hloupost. A k tomu, věř nebo nevěř, mám skutečně dost daleko.
Respektuji tvoje názory a velice si jich vážím. Proto opravdu nemám potřebu dokazovat, že třeba s něčím z toho nesouhlasím. Popřel bych tím to, co jsem řekl. Měj se hezky :-)
Mluvil jsem o tom. Můžu druhým nabídnout svůj pohled, pokud se mi zdá, že ten jejich není správný. Může se stát, že pak svůj názor změní. Ale pokud ne, končí to pro mě a já druhému dokážu svůj respekt tím, že mu dám pokoj. Protože pak už by to bylo pouze uspokojování mého ega, nebo tvými slovy: pýcha, sebestřednost a hloupost. A k tomu, věř nebo nevěř, mám skutečně dost daleko.
Respektuji tvoje názory a velice si jich vážím. Proto opravdu nemám potřebu dokazovat, že třeba s něčím z toho nesouhlasím. Popřel bych tím to, co jsem řekl. Měj se hezky :-)
23.01.2015 - 11:57spis reakce na koment.. ono jde nekdy take o to.. ze neci pravda muze byt az patologicka.. nicici vsechno a vse.. pak neni dobre zavirat oci..
obecne vzato se mi tve zamysleni (kdyz pominu extremy) libi :)
obecne vzato se mi tve zamysleni (kdyz pominu extremy) libi :)
23.01.2015 - 11:55K reakci na tuto úvahu mě přiměl už název: "o našich pravdách".
Jako by snad pravda mohla mít vlastníka. Pravda je pravda. Nic není pravdivějšího než pravda a vše méně pravdivé než pravda není pravda. Je to názor. Problém je, že se názor často jako pravda prezentuje. Některé názory se pod tíhou argumentů změní v pravdu. Je to však proces. Některé domnělé pravdy se stanou názory a ukáže se, že pravdami nikdy nebyly. Jiné ne.
Popírat pravdu je stejně hloupé jako vydávat za pravdu nepoložený názor. V obojím se skrývá pýcha, sebestřednost a hloupost.
Myslím, že máme výsostné právo zpochybňovat a bořit názory (pouze musíme dbát na adekvátní formu), neměli bychom však ohýbat a relativizovat pravdu.
Podotýkám, že to co jsem napsal, není pravda. Je to jen názor.:)
Jako by snad pravda mohla mít vlastníka. Pravda je pravda. Nic není pravdivějšího než pravda a vše méně pravdivé než pravda není pravda. Je to názor. Problém je, že se názor často jako pravda prezentuje. Některé názory se pod tíhou argumentů změní v pravdu. Je to však proces. Některé domnělé pravdy se stanou názory a ukáže se, že pravdami nikdy nebyly. Jiné ne.
Popírat pravdu je stejně hloupé jako vydávat za pravdu nepoložený názor. V obojím se skrývá pýcha, sebestřednost a hloupost.
Myslím, že máme výsostné právo zpochybňovat a bořit názory (pouze musíme dbát na adekvátní formu), neměli bychom však ohýbat a relativizovat pravdu.
Podotýkám, že to co jsem napsal, není pravda. Je to jen názor.:)
23.01.2015 - 10:44kmotrov: Ano, máš naprostou pravdu. Ale právě proto, že ta objektivní pravda je tak nesnadno zjistitelná a uchopitelná, nemáme nikdy jistotu, že ta naše subjektivní pravda je ta správná. A tím nemáme ani právo nerespektovat pravdy druhých, nebo jim je dokonce vší silou bořit.
Díky za tvoje zamyšlení.
Díky za tvoje zamyšlení.
23.01.2015 - 10:25Moc hezky napsané. Jen bych se zastal té jediné objektivní pravdy, která se z toho vytratila, ona bezpochyby je. V rovině o které píšeš zaměňujeme pravdu za názor. Může se nám stát, že názor někoho považujeme za zcela zcestný a může se nám stát, budeme-li poctiví ve svém hledání (pravdy), že v jiné vrstvě to můžeme vnímat přesně naopak.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O našich pravdách : trvalý odkaz
Následující deník autora : Smířená
Předchozí deník autora : Je to pár dní
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
