 09.01.2015 1 1603(6) |
Co smím a nesmím Ti dát?
Nechceš mi dát návod?
Zatím je to totiž jak závod.
Kdo koho víc nasere,
komu z nás zmizí víc naděje.
My krásně se máme mít
a ne si všechny sny zas vzít.
Vše je špatně, naopak,
já trápím se zas,
jak tě nenasrat.
Vím, že snadné se mnou to není
a pochybuji, že se to někdy změní.
Soupeř si však stejný,
to je přece zřejmý.
Nechci o Tebe zas přijít,
nechci prázdný byt zas najít.
Chci jen s Tebou v klidu žít
a problémy předem utopit.
Já těším se na Tebe,
já zlobím se na Tebe,
ve mně se to hroutí,
jak se to jen skloubí?
Já za Tebou utíkám,
spěchám, jak jen můžu.
Co jen s Tebou udělám,
co jen s Tebou zmůžu?
Nechceš mi dát návod?
Zatím je to totiž jak závod.
Kdo koho víc nasere,
komu z nás zmizí víc naděje.
My krásně se máme mít
a ne si všechny sny zas vzít.
Vše je špatně, naopak,
já trápím se zas,
jak tě nenasrat.
Vím, že snadné se mnou to není
a pochybuji, že se to někdy změní.
Soupeř si však stejný,
to je přece zřejmý.
Nechci o Tebe zas přijít,
nechci prázdný byt zas najít.
Chci jen s Tebou v klidu žít
a problémy předem utopit.
Já těším se na Tebe,
já zlobím se na Tebe,
ve mně se to hroutí,
jak se to jen skloubí?
Já za Tebou utíkám,
spěchám, jak jen můžu.
Co jen s Tebou udělám,
co jen s Tebou zmůžu?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Boj : trvalý odkaz
Následující deník autora : Kdyby si mě opustil …
Předchozí deník autora : Poslední hlídka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
