Menší meditace

kdo ví, ať napíše, proč jsem si připadala, jako by mi někdo na hodinu, týden, či snad měsíc odpojil přívod kyslíku... a nebo mě zavřel do bubliny naplněné heliem... proč si připadám tak trapně lehká... a proč se mi chce rouhat se bublinkovým vílám - jejich majetek tvoří akorát tak dřívko od zmrzliny oslintané malým dítětem...

proč mám náladu navléct se do šatů, který nemám... proč bych si chtěla hrát na princeznu a v noci utíkat do lesa - tančit na palouček s vílami... jestli by je ovšem nevyplašily naušnice z vlnitého plechu...."hlavně s tím proboha nechoď spát, nebo se podřežeš"..... ne, to fakt nemám v úmyslu... lítat v oblacích se dá i s tělem... s trochou tuků, cukrů a bílkovin... jo, a taky vody.... což takhle se nechat odpařit?? A pak se srazit na okně paneláku... koukat dovnitř skrz žaluzie... a doufat, že mě nesetře tvá máma v zápalu jarního úklidu...

proč mám tendence přepočítávat stále své ztráty a rudě podtrhovat červená čísla svých citových dluhů... přeplatky nikde... a proč se pořád ptám KDYBY... a CO BYS... a přitom ani nevěřím tomu, že umím počítat do těch třech měsíců... a jedné růže... nevěřím sedmikráskám ani ulhaným kopretinám... kterým padají vždycky ty nesprávné listy... nevěřím už ani těm desítkám čtyř, pěti i šestilístků, které jsem usušila... a které se právě teď drolí v některé z knih, které už pravděpodobně nikdy nevezmu do ruky... Je tolik knih, které bych chtěla číst... bohužel nemám nafukovací čas... trpělivost..... nic...
jetel čtyřlistý - hoch jistý, pěti - děti, šesti - štěstí?? Ale co sedmilístky?? Možná by to chtělo víru .... a nebo trochu soudnosti... a možná jenom to, abych už konečně přestala plácat a šla dělat něco užitečnýho :D