Dětství a dospělost

Když jsem byla dítě, věřila jsem v nekomplikované rozdělení lidí na děti a dospělé - člověk se narodí jako hravé, rozverné a zvědavé dítě a pak přijde puberta a osmnáct let po narození se z něj najednou stane zkušený, zodpovědný dospělý. Tato naivní představa mi vydržela celé dětství a efektivně zabránila mladicky nerozvážným snahám o předčasnou dospělost, ke skutečnosti má však zřejmě asi tak daleko jako tvrzení, že děti rodičům nosí čáp.

Přijala jsem, že jsem dospělá, prostě proto, že mi řekli, že jsem. Kdyby mi řekli, že jsem slon, věřila bych jim. To není tak překvapivé, jak by se mohlo zdát; slyšela jsem o případu, kdy lékař při narození špatně určil pohlaví dítěte a prý trvalo desítky let, než byla tato chyba napravena - všichni zúčastnění prostě věřili víc tomu, co jim řekli a co bylo v dokladech, než vlastnímu úsudku.

Nyní si ovšem kladu otázky: Co je to dospělost? Jaká jsou krtéria pro její dosažení? Jaká je její úloha ve společnosti? Tyto otázky jsou zvlášť aktuální v dnešní době, kdy se dříve ostré hranice mezi dítětem a dospělým (a analogicky i mezi ženou a mužem) rozplývají a vzniká jakási sjednocená lidskost - lidé vzhledem dospělí si hrají, budují kariéru i pečují o svoje zdraví a vzhled (ještě kdyby tak pečovali o druhé...). Má vůbec v takovém prostředí smysl o vlastní dospělosti uvažovat? Jsem přesvědčena, že ano. Minimálně pokud budeme vychovávat děti, pro ně totiž budeme dospělí my a bez ohledu na to, zda budeme chtít, budeme pro ně vzorem.

Hledala jsem a podle článku Mladí a zmatení v Respektu je novou hranicí dospělosti ochota přijmout dlouhodobý závazek jako hypotéku, manželství či výchovu dítěte, možná i dlouhodobé zaměstnání (pozn. - původní článek zmiňuje pouze hypotéku). Věřím tomu, ale současně vidím i druhou hranici, která je tam v určité formě zmíněna také - schopnost rozhodovat se racionálně na základě dlouhodobé strategie namísto rozhodování impulzivního, emotivního či zaměřeného jen na uspokojení okamžitých potřeb. Takový člověk, který překoná obě tyto hranice, je podle mě dospělý a může být dobrým vzorem pro vychovávané děti, bez ohledu na pohlaví.

Doporučená literatura:
- Britney Spears: I'm Not A Girl, Not Yet A Woman
- Thesssinka: Nedospěláááláláááá
- Eva Mošpanová: Mladí a zmatení [Respekt 40/2014]
- Eva Mošpanová: Dvacátníci jsou dnes jiní; ale stejně tak i dospělost