Náměty na povídky I

V hlavě se mi rodí náměty na povídky, ale protože se snažím soustředit většinu své tvůrčí energie na seriál Ester Krejčí (mám rozepsanou novou epizodu jménem Aspergerova regrese), nemám zrovna čas se jim věnovat. Následují popisy tří povídek. Uvítám, když někdo z vás některou z nich realizuje nebo mě informuje, kde se píše něco podobného. Pokud některá získá v anketě hodně bodů, možná mě to dokonce bude motivovat dostatečně k jejímu napsání (psát povídky, o které je zájem, je mnohem příjemnější než psát ty opomíjené).


Smutná tramvaj
Povídka / smutná. Tramvaj typu T3 přijíždí na konečnou zastávku a je smutná. Rekapituluje si svoji jízdu. Vzpomíná na moment, kdy na výchozí zastávce do jejích sedadel usedli první cestující. Bylo jí to příjemné, připadala si užitečná. Těšila se na dlouhou cestu ulicemi plnou zážitků, výhybek, zákrutů a skřípání kol o kolejnice. To vše měla ráda a měla obrovskou radost, když mohla tento zážitek sdílet s cestujícími. Dlouho se to dařilo a tramvaj byla šťastná.

Pak přišel dopravní uzel a většina cestujících se obměnila. Tramvaj poprvé zažila zvláštní pocit. Stýskalo se jí po cestujících, které si za tu dobu stihla oblíbit. Byl to pocit, jako že se ostatní mění a odcházejí, ale ona tu musí zůstat. Časem projela velkým sídlištěm, kde vystoupila většina cestujících, ale noví už místo nich nenastoupili. Minula smyčku, kde většina linek končí, a vydala se na osamělou cestu po dlouhém, ale málo frekventovaném koncovém úseku. A s každým metrem jízdy byla smutnější. Trať byla rovná a nezajímavá a ti dva cestující, kteří zbyli, nemohli uspokojit její potřeby - měla 23 sedadel.

Smutek a údiv ji přiměl přemýšlet. Uvědomila si, že cestující jsou lidé - nikdo z nich nechápe její pocity a nemůže opětovat její mnohačetné citové vztahy. Toužila po tom mít na každém sedadle cestující/ho, který by se jí líbil, dotýkal se jejího sedadla, měl ji opravdu rád a zůstal v ní sedět až do konce. Byla to překrásná představa. A pak dojela na konečnou zastávku a i ti poslední dva cestující vystoupili. Tramvaj si trpce uvědomila, že její touha už nikdy nebude naplněna. Chvilku se, stojíc na zastávce, trápila. Pak upadla do deprese. Zbavila se všech svých emocí a tužeb. Pomalu a pokorně zajela opuštěná tramvaj do smyčky.


Ant Trek
Série sci-fi povídek, obdoba Star Treku z prostředí mravenčí společnosti. V první epizodě mravenci objeví velkou kovovou lžíci. Náhodou zjistí, že lžíce má pohon a umí létat vzduchem. Když o kus odletí, uvědomí si, že ztratili feromonovou stopu, bez které se nemohou vrátit do mraveniště, a tedy ani přežít, proto jsou nuceni naučit se lžíci ovládat. To se jim časem povede a úspěšně se vrátí. Svůj objev oznámí v mraveništi, kde padne rozhodnutí, že vzdušná lžíce dostane jméno Dentlqest (nebo jiné) a mravenci ji budou používat k průzkumu neznámých a nedostupných oblastí a hledání nových zdrojů potravy, zkrátka k cestám tam, kam se žádný mravenec ještě nevydal.

V dalších povídkách se vzdušná lžíce Dentlqest dostane se svoji posádkou např. na okraj velké pavučiny, prozkoumají záhadné vlastnosti skleněného okna, vletí do myší díry vedoucí do spižírny, prozkoumají vařící hrnec s polévkou či omáčkou či objeví nástrahu ve formě jedu na mravence, který jim připadá jako cukr, ale senzory vzdušné lžíce objeví, že něco není v pořádku.


Iluze lásky
Povídka, možná částečně úvaha. Žijí spolu dva zhruba třicetiletí lidé, žena a muž.

První část povídky je vyprávěna z pohledu ženy: Muž právě montuje kuchyňský robot (nebo mixér). Žena vidí, že to dělá úplně špatně, sama by to už dávno měla. Když se jí však muž zeptá, zda neví, jak na to, řekne, že ne - miluje ho totiž a má strach, že kdyby měl dojem, že ho nepotřebuje, nebo že nad ní nemá jasnou převahu, opustil by ji. Muž si s přístrojem ještě chvilku hraje a nějak se mu podaří jej složit. Žena jej pochválí a dodá, že on je nejlepší a bez něj by si s tím nikdy neporadila.

Druhá část povídky navazuje, ale je vyprávěna z pohledu muže: Zanedlouho k muži přijde žena a dá mu dárek. Jsou to trenýrky. Říká o nich, že se jí moc líbí. Muž žádné nové trenýrky nechce, ale bojí se, že kdyby je odmítl, mohla by žena odejít, což by považoval za velké selhání, a to přece jako "správný chlap" nemůže dopustit! Takže si muž trenýrky vezme a vyloží ženě, jak ji miluje a myslí jen na ni. Trenýrky pohodí do kouta, lehne si na gauč, pustí si televizor a tím je to pro něj vyřízeno.

Třetí část povídky může tvořit úvaha nad mezilidskými vztahy založenými na strachu, lžích a přetvářce.