Pocity

Ten pocit mě začíná děsit. Není asi moc správnej. Poslední dobou mě přepadá čím dál tím častěji. Může za to tohle místo. Místo, kde bydlím i pracuji. Můžou za to ty lidi, který tu potkávám.

Nejdřív ta holka, na který to vidím na první pohled. Pánský trenýrky místo kalhotek, klučičí kalhoty, ze kterých lezou ty trenýrky, neupravený vlasy, charakteristické chování. Přála bych si to nevidět, ale je to ve mně. Pro mě jasná na první pohled.

Nechyběly mi. Byla jsem spokojená. Měla jsem svýho rebela a neměla jsem potřebu, je potkávat či vyhledávat.
Jo, minulý rok jsem šla na Pride. Ale on byl na víkend pryč a já zůstala sama. Měla jsem to na Letnou kousek, šla jsem jen "vyvenčit psa"..

S tou první po pár dnech přišla i druhá. Naprosto jasná. Pak třetí. Taky jasná, ale podle mojí šefový, prý není. Ale je.. Pak čtvrtá, ta už na první pohled jasná nebyla, ale taky je.

Ony nevědí, že já to vím. Jak by to mohly vědět. Vidí holčičku s dlouhýma vlasama, gelovýma nehtama, v šatičkách, která tu bydlí se svým klukem. (Tohle je dost zvláštní pocit.)

O té první občas přemýšlím. Po tak dlouhé době myslím na holku.

Myslím i na jinou. Má kluka. Dneska se fakt ošklivě pohádali. Ty konflikty už tam jsou delší dobu, ale dneska to vygradovalo. Vzhledem k tomu, že v noci je mojí náplní práce dohlížet na klid, musela jsem tam jít, když jsem slyšela, jak se tam hádaj a jak ona křičí. Pravděpodobně jí bil. Když jsem tam přišla, ona ležela na posteli a on na ní klečel. Byli u toho minimálně tři další lidi a jemu to bylo jedno.
Tohle je pro mě hnus. Zaplavila mě vlna agresivity a vyřvala jsem ho tak, že čuměl jako kdyby ani nevěděl, jak se jmenuje. Pak se z toho nějak probral a začal na mě frajeřit se zaťatou pěstí a se slovy: "Jděte pryč, já si to vyřídím sám!"
Nasrat, frajere. Ani jsem se nehnula a pokračovala jsem v křiku a vysvětlování, že jestli na mě bude držkovat, tak mu zařídím, že tady hodně rychle přestane bydlet. Když jsem měla pocit, že se to tam tak nějak přijatelně uklidnilo, odešla jsem zpátky nahoru. (Ano, nahoru. Tyhle feťáci jsou totiž ubytovaný v suterénu. Není se ale čemu divit. Z hezky zařízených pokojů vytvořili něco, co vypadá jako squatt.)
Za minutu jsem tam musela znovu, protože chlapec zřejmě nepochopil, proč jsem tam šla. Dost jasně jsem mu dala najevo, aby se šel vyvětrat ven. Začal se oblékat, takže jsem šla zpět.
Evidentně pak opustil pokoj a šel vedle ke klukům a stěžoval si tam na svojí holku.

Asi po deseti minutách šel nahoru ještě s Dominikem. Zvedla jsem se, protože jsem jim musela jít odemknout. Když procházel kolem mě, začal na mě opět držkovat, ať se příště do nich neseru a jiné kecy. Šla jsem k němu a dost jasným způsobem, jsem mu začala určovat pravidla, co tady bude probíhat za mojí služby a co rozhodně ne. Přiblížil jeho hlavu těsně k mojí a hleděl mi vzteklým způsobem do očí. Nevím, co v tu chvíli čekal. Snad že se ho zaleknu,
neunesu jeho výhružný pohled a začnu couvat? Ani náhodou. Dál jsem mu koukala přímo do očí a dost nevybíravým způsobem jsem mu dala najevo, že pro mě rozhodně nebude problém, se ho zbavit. Byl první, kdo ustoupil. Šel ke dveřím, kde už na něj čekal Dominik. Šla jsem jim odemknout, ale než jsem jim otevřela, znovu jsem jim opakovala, co se tady po nocích nebude dít. Stál tam, namáčknutý na zeď, koukal někam za mě a na čele mu tepala vystouplá žíla vzteky. Kdyby mohl, už by byl dávno v prachu, ale kdy ho pustím ze dveří, o tom jsem rozhodovala já.
Když si mě vyslechli, vypustila jsem je ven. Ruce se mi klepaly vztekem. Jsem děsná cholerička, ale řekla bych, že tentokrát jsem se celkem hezky ovládala. Žádné hysterické scény. Prostě jsem je seřvala způsobem, kterým jsem jim dala najevo, kdo tady určuje
pravidla.

Asi po čtvrt hodině šla ven i ona. Zvedla jsem se, šla jsem jí otevřit. Ve dveřích zvedla pohled od země a podívala se na mě takovým pohledem...který je pro mě moc těžké definovat slovy, ale prostě mám pocit, že vím, co tím chtěla říct..
Chtělo se mi nad ní brečet.

Popravdě..dřív jsem jí neměla ráda. Prodávala Radkovi drogy, občas o ní mluvil a dělal si ze mě srandu, že by jí vojel a jiný blbý kecy. To holce stačí k tomu, aby začala nesnášet jinou holku, kterou ani nezná. Ještě včera bych možná řekla, že jí nemám ráda. Dneska jsem jí ale viděla jako křehkou holčičku, která si vybrala špatnou cestu.

A aby jste věděli, není to tak lehké, opustit kluka, i když vás ten hajzl bije. Vím to z vlastní zkušenosti.
Kdysi jste ho potkali a z nějakého důvodu jste se do něj zamilovali. Asi byl milý, okouzlující, měl něco, co vás přitahovalo. A rozhodně by vás tenkrát nenapadlo, že by vás někdy mohl uhodit. A teď, když se to děje, kladete si otázku, jak je to možný?? Já jsem přece začala chodit s někým jiným, lepším. A on tam někde uvnitř prostě musí
být. A taky ho milujete. Nerozejdete se s ním jen proto, že jste se párkrát poprali. Na to sbíráte sílu mnohem delší dobu, na takový rozchod. Po dešti vždy zase vyjde slunce. A i on přece vždycky přijde a omluví se. Řekne, že mu na vás záleží a vy mu to věříte,
protože to myslí vážně. Vidíte to na něm. Pouze se neumí ovládat.

A proto je spousta žen, co žije s tyranem. Buď mají děti a nemají kam jít. A nebo jsou zamilované a věří, že to bude zase dobré. Že je to jen nějaké špatné období.

A tím se vracím zpět k těm pocitům, které bych asi neměla mít.
Neměla bych na "ně" myslet. Měla bych myslet na něj. A taky si dost jasně pamatuju, že každá strana má svůj rub i líc. Kecy, že na druhé straně je líp, jsou jen heterosexuální naivní představy.
Ale své mysli málokdy poručíte.
Prostě máme nějaké špatné období.