Tlustý muž a Kyjev

Jak jsem se tak zabýval děním na Ukrajině, objevila se v mé hlavě taková zvláštní literární postava. Chlapík (asi učitel dějepisu na penzi), který prochází dějinami, ale už v nich všechno viděl, takže se ničemu nediví. „Normální státní převrat, to už tady bylo.“ nebo „Národnostní třenice, nic zvláštního“. Takový trochu flegmatik co se týká dějin.

Pak jsem si uvědomil, že už tu vlastně jednou byl, a to v písni Tlustý muž od skupiny Traband.

* * *

Ani na Ukrajině se vlastně neděje nic nového. Všechno už tu bylo několikrát. Situace bývá srovnávána s anšlusem Rakouska, zabráním Sudet či Španělskou občanskou válkou. Které srovnání je správné? Nechť rozhodnou budoucí historici, mě to nepřísluší. Já jen pochybuju o čem můžu a s každou další zprávou víc a víc netuším, co si o tom všem mám myslet…

Možná mi namítnete, to se ti to relativizuje, když se tě to netýká.

Týká. Jednak jsem se dozvěděl, že do Kyjeva odjel bojovat jeden můj spolužák ze základky. Nebudu tady řešit, kdo to byl, proč a na čí stranu odjel bojovat, sám mám jen skutečně velmi rámcové informace a naopak bych sám uvítal více informací. Nikoho nehodnotím, jen mě to něčím hrozně děsí. Doposud se mě boje ve světě netýkaly takto osobně.

Druhá věc se týká toho, že mám o Ukrajině (a Krymu) přeci jen přesnější představu než třeba o arabských zemích. Je to poněkud paradoxně i díky „ruské“ kultuře. Použiju však spíše raději termínů „sovětská“ a „post-sovětská“, protože to ve finále skončí tak, že se dívám na rusky mluvený film natočený kazašským režisérem, kde hlavní roli hraje příslušník sovětské národnostní menšiny Korejského původu. Z Kyjeva konec konců pochází i můj oblíbený spisovatel Michail Bulgakov. A mimochodem - psal rusky.

Nechám však mluvit jeho, budu citovat jeho článek nazvaný Kyjev z roku 1923. Článek vyšel v češtině v knize „O prospěšnosti alkoholismu“ a přeložil ho Miroslav Tomek.

* * *

(…) Až udeří hrom do posledního ze současných představitelů a za nějakých padesát let se objeví nový, skutečný Lev Tolstoj, bude napsána úžasná kniha o bojích v Kyjevě. Pak se na onom velkolepém mementu let 1917-1920 přiživí nejeden vydavatel.

Zatím mohu říct jen tolik: Kyjevané podle svého odhadu prožili osmnáct převratů. Někteří z kabinetních memoáristů jich napočítali dvanáct. Já zcela jistě vím, že jich bylo čtrnáct přičemž deset z nich jsem zažil na vlastní kůži. V Kyjevě nebyli jedině Řekové. Do Kyjeva nedorazili náhodou, protože jejich rozumní velitelé je rychle poslali z Oděsy pryč. Poslední, co jim řekli, bylo ruské slovo: „Vata!“

Upřímně jim gratuluji k tomu, že do Kyjeva nepřišli. Čekala by je tam ještě horší „vata“. Nemůže být vůbec pochyb o tom, že by je vyhnali. Stačí vzpomenout na to, že Němci, ti železní Němci s hrnci na hlavách se v Kyjevě objevili s polských maršálem Eichhornem v čele a velkolepými, plně naloženými povozy. Odjeli bez maršála, bez povozů a dokonce i bez kulometů. To všechno jim sebrali rozzuření rolníci.

Rekord překonal slavný účetní, později zaměstanec Svazu měst Symon Vasyljovyč Petljura. Zavítal do Kyjeva čtyřikrát a čtyřikrát ho vyhnali. Uplně poslední, před závěrečnou oponou, se na scéně bůhvíproč objevili polští páni s francouzskými dalekonosnými děly.

Poláci se v Kyjevě veselili půldruhého měsíce. Kyjevané, kteří už věděli své, pohlédli na tlusté hlavně děl, rudé lemy plášťů a pravili s jistotou: „Brzo tu zas bude bolševik.“

A to se naplnilo do písmene. Jednoho krásného dne, v půli druhého měsíce jejich radovánek vpadla sovětská jízda hrubě a s naprostou samozřejmostí tam, kam ji nikdo nezval a polští páni zakleté město opustili během několika hodin. Tady je ovšem učinit malou poznámku. Všichni, kdo v Kyjevě dříve pobývali se omezili nanejvýš na poměrně neškodné ostřelování šestipalcovými granáty ze svatojiškého předměstí. Avšak naši poevropšení bratránkové se chtěli blýsknout svými trhavinami, a tak vyhodili do vzduchu tři mosty přes Dněpr, přičemž z toho Řetězového nezbylo vůbec nic.

Dnes trčí z vody místo velkolepé stavby, jež byla pýchou Kyjeva, jen smutné šedé pilíře. Sakra, Poláci, copak se to dělá?

Za to vám Rusové pěkně poděkujou. (...)

* * *

Celý článek je psán celkém vtipným satirickým tónem, který ovšem rychle zhořkne, když si člověk uvědomí jak moc vypovídá o bolestivém a chaotickém období vzniku Sovětského svazu. To je mimochodem další historické období se kterým lze současnou situaci srovnávat, minimálně co se týká chaotičnosti provedení. Na scénu se vrací tlustý muž, který všechno už několikrát viděl.

O Ukrajině už asi psát nebudu. Co jsem chtěl říct, jsem řekl a víc nevím.

Pokud se chcete o historii a současnosti dění na Ukrajině dozvědět více, doporučuji tyto dva články z časopisu 067.cz:

* Ukrajina: mezi Evropou a bandity
* Strach nad Ukrajinou: fakta a komentáře k aktuální situaci

* * *

Vyšlo zárověň na mém blogu - viz http://severak.svita.cz/obsah/tlusty-muz