Zlenivěl jsi, básníku!

Tak kde jsou tvé řádky,
i když byl v nich jenom pláč,
mužské ideje,
víra v nelásku,

kde máš své plačtivé sloky,
zda-li jim někdo rozumí,
když už tlejí pod zemí,
-zlenivěl jsi, básníku!

Bývaly to básně,
samá nekonečná krása,
teď už patří minulosti,
jako tvoje kroky.

Tak kam schoval jsi
svou osamnělou múzu,
kam založil papír?

Beze všeho pro to všechno,
řádků stále ubývá,
tak kam jsi dal své básně,
snad neskryl do peřin,

proč je prázdno ve tvých slokách,
ticho mezi řádky?

Zlenivěl jsi, básníku,
už nečteš se mi lehce,
utekl jsi spolu s jarem,
však se zase vrátíš...