Monstruozní kosočtverec

Nemám rád soboty. Přijdou mi depresivní. Je to takový ten mezník. Vypustím. Všechny starosti zmizí, nahážu do sebe pár piv. Když je (anebo není) nálada, přidám k tomu několik panáků a svět je hned barevnější.

Ranní vystřízlivění a pohled do peněženky je sice ranou reality, nicméně alespoň na pár hodin se z ní dá utéct. Pak mě to jako praští do ksichtu, ale to už je holt úděl.

Ale zpátky k tý sobotě. Hned po ní je neděle a to je den na houby. Už před ní vím, že přijde a že prostě budu muset udělat nějaký věci. Povinnosti. Prokrastinace je krásná věc, ale následně mně ty problémy taky můžou spadnout hodně rychle na hlavu a zlomit mi pár obratlů. A kdo se chce v dnešní době díky zlomenýmu obratlu prodírat denníma sračkama na vozejku, že.

"Zkurvená sobotní směna," zamumlal jsem si pod rukama, když jsem seděl za barem a čekal nějakou zaprodanou duši, která by zabloudila do herny. Hleděl jsem do zdi a přemýšlel, jestli by náhodou změnila barvu, kdybych ji zkusil oním pohledem propálit. Nezměnila.

"Zkurvená sobotní směna," zopakoval jsem si nadávku po neúspěšném pokusu a přepl na laptopu už po sedmé se opakující skladbu. Namísto uvolňujícího tracku jsem měl sto chutí navolit tam nějaký odporný elektronický zvuky a vytěsnit tu depku z mý palice. Chápu, že na to je nejlepší tráva, ale pochybuju, že by měl šéf radost.

Spásná myšlenka, že bych si natočil pivo, byla utnuta hned v zárodku mým umírněnějším já. Ono totiž ví, že u jednoho piva se nikdy nezůstává. Alkohol v lidech probouzí nového člověka a ten má taky žízeň, prej...

Venku chčije jako z konve. Počasí se naprosto zbláznilo. Chvíli sníh, zapadne celé město a během pár hodin je z toho jen mokrý cákanec, který mi sviní kalhoty. A mý nový boty. Nebaví mne si je každý den čistit, abych nevypadal jako vandrák.

Debilní sníh. Dal jsem mu dva dny zpátky co proto a ve čtvrteční večer jsem v podnapilém stavu na obrovské parkoviště, celé zasněžené, vyšlapal monstruozní kosočtverec. Příští den jsem se chtěl na mé veledílo podívat. Počasí bylo proti a já byl celý den zklamaný. Chtěl jsem vidět, jak moc bude můj kosočtverec "jetý" a on místo toho roztál. Ach jo. Všechno je proti mě.

Automaty mi přátelsky blikají do ksichtu. Kdybych byl epileptik, měl bych z toho ohromnou radost, ale takhle mne to vůbec nerajcuje. Na kameře se zase někdo před vchodem do herny motá. Chvíli váhá a pak se na to vysere. A dobře dělá. Nic dobrýho by ho tu stejně nečekalo. Kde vlastně jo.

Přemýšlím, že svou dnešní nasranost utopím v kofole. Osladím si život velkou dávkou cukru a budu doufat, že mi nezvedne krevní tlak. Okey, fajn - stejně jsem nikdy s tlakem problémy neměl, jen se mi nechce zvedat ze židle a nalít si ji. Zasraná lenost je velkým problémem, kor pokud v životě něčeho chcete dosáhnout. A já kurva nedosáhnu ani na tu kofolu, když se po ní natáhnu. Zas je všecko proti mě.

Znuděně si mnu čelo a doufám, že ta zbývající hodina rychle uteče. Většinou se ty mrchy ale táhnou tak pomalu, že bych je chytil za zadek, kdybych chtěl. Jenže já nechci. Jejich zadek se mi nelíbí, je měkkej a neforemnej. Prakticky ho vlastně ani nemám za co zmáčknout. Dlaň se mi zaboří hluboko do něj a pak už si jen můžu sypat popel na hlavu, že jsem v prdeli a můžu si za to sám.

Tam už jsem ale byl tolikrát, že to přežiju. Jde jen o to si potom dát dlouhou a kvalitní sprchu. Některým lidem ale člověk nevoní ani potom. A to se snažím používat hodně dobrý mýdlo. Čokoládový. To prej mají ženský rády, chlap jim potom voní a ony vlhnou a vylejvaj vodu z bot. Fajn, zase kecám, ale takhle nějak by to mohlo fungovat. Měl bych pak jistej úspěch, asi jako to zpívají ti dementi v rapových skladbách. Spousty "lowa", kurev, baráků, aut. Prostě život růžovější než blog Dominiky Myslivcový.

Občas mám pocit, že být debil v týhle společnosti zase není nijak špatné povolání. Společnost si myslí, že jste debil a tak se na vás kouká a ukazuje. Vy, pokud víte s kým si skočit a umíte udělat tři kliky na internetu, z toho máte nehorázný prachy a v celkovém důsledku jsou debilové všichni ostatní. Ti žijou v bublině. Proto s sebou rád nosím špendlíky, abych jim ji propíchl. Je docela prdel, jak z ní pak spadnou na hubu, rozbijou si nos a obviní vás, že za všechno můžete. A když potom požádají o kapesník, musíte je odmítnout, protože jste všechny spotřebovali u včerejšího porna. Nu, pardon, ale když ona měla tak luxusní prsa (?)...

Sám sebe jsem teď přistihnul, že prakticky píšu cynický deník. A rozpitvávám v něm své myšlenky, když mám depku. Tu často nemívám, na panáky spolu nechodíme a když už, tak ji brzo vykopnu, protože je jako děvka. Chodí s každým. A to mě nebaví. Já mám rád věrnost. Tu potkat je ale kurevsky nemožný úkol, na to bych musel být asi jako Simír nebo Gerchán z Kobry 11, ti dva zvládli vše (a jo, vím, že to je jedna a tatáž osoba. Ale prostě jsou to nerozdělitelní parťáci!).

Člověku se stačí podívat kolem sebe. Krom blikajících automatů (fuj to je hnus) za těma zdma uvidí asi spousty tekutý přetvářky a hnusu, který tu "věrnost" tlačí někam do zapomnění. Za dvacet let to slovo sice bude ve slovníku, ale málokdo bude vědět, co to kurva kdysi bylo. Když nad tím přemýšlím, otázkou už je, jestli to někdo ví i dnes...

No. Tuším, že pro dnešní den by to bylo všechno. Nejspíš bych si ještě vymyslel nějaký další sračky, který by se daly (ne)publikovat, ale měl bych jít počítat tržbu. Po předávce směny zalezu do postele a vylezu někdy po obědě. Naštěstí už je neděle a já ... do prdele, budu muset udělat ty povinnosti. Anebo si koupit vozík. Ale elektrickej, protože jsem kurevsky línej a na jiným bych nejezdil.