Zkurvenej nikotin

„Přežij to na tom školení.“
„To není školení, ale porada. Koupím čtyři flašky vína. Když jsem tam byla poprvé, tak tam každý něco donesl a já neměla nic.“
„Já jsem ještě strašně rozespalej. Tě tam budou balit.“
„To jo no…“
„Chtěla by jsi chodit s meteorologem?“
„Ne.“
„To pojedete přes Prahu.“
„Já nevim.“
„Stejně mi tyhle věci přijdou jako nějaký silně nevyvážený pokus o sblížení pracovníků. Máma byla tůhle od charity na teambuldingu. Ubytování v srdci Českého ráje, jídlo i alkohol kromě panáků zdarma. Rafting, bojovky v lese, lezení v sedáku, ručkování a jiné. Ředitelka je prý bojovný, soutěživý, bojácný, netolerantní, zkroušený, sebevědomý typ člověka. Mámu někdo v paintobolu střelil do malíčku, do třetího kola odmítla jít. Od charity, chápeš, maj tam dvanáct Hrubého. Jim mohla radši dát nějaký vyjímečný odměny.“
„Já už ani nechodím na koncerty, lidi mě strašně serou, snad na mě ta kráva nepromluví, je to nejvíc falešnej člověk, kterýho jsem poznala. Egoistická materialistka, která šukala s vedoucím v době, kdy jí manžel umíral na rakovinu. Karlovi vaří po obědě čaj a nosí mu buchty, ale měl bys to slyšet, co o něm říká, když tam není, že je to triatřicetiletej mamánek, člověk, kterým hned po mě z celý kanceláře nejvíc opovrhuje.“
„Chudák ženská…“
„Normálně se zeptej dědy, jestli můžu mít z její přítomnosti psychosomatickou rýmu. Když byla na dovolený, tak jsem ani jednou nepšíkla a hned jak se vrátila, tak to zas nešlo celej den zastavit.“
„No vždyť už za chvíli odejede, tři měsíce a je pryč ne.“ Při vyslovení této věty mu záhy došlo jak těžce pracovní proces relativizuje čas.
„Stejně v tom kanclu nemůžu dělat.“

„To jsem jí taky posledně říkal, když se svíjela pod sprchou a chtěla to ještě jednou.“
„Zasraná prohibice.“
„Mě by nevadilo, kdyby zrušili všechen chlast navždy.“
„Pivo a víno nejsou špatný.“
„Jsou. Koukej jak teď skončím s kouřením. Další už si nedám.“
„Se vsadíme.“
„Jo,“
Ty se potřebuješ vsadit?“
„Jo.“
„ A vo co?“
„Evičko, vymysli něco…“

„Sem si už včera večer nezapálil. Máš to kilo?“
„Na a vozvi se, až zase přijedeš.“
„Včera tady byla docela nuda.“
„To je vždycky. Kurva, jeden výlet, ale to by se Kudrlinka zbláznila.“
„Vždyť se pořád jenom hádáte.“
„Sem jí po půlnoci dvakrát řekl, že je kráva, třísknul dveřma od Zanzibaru a odešel.“
„Takže už spolu oficiálně chodíte?“
„Po osmi letech by se to tak dalo konečně pojmenovat. Potřebuje prachy na rozvod.“
„Málokterý ženský můžeš dávat prachy a když můžeš, tak je stejně nedávej. My platíme všechno rovnou a napůl.“
„Já začínám na stovkách, něco ještě musím dávat mámě, před měsícem byla dva týdny v nemocnici. Nemohla chodit a nikdo jí to nevěřil, ani Hašíci.“
„A co Tonda?“
„Ten jí věřil nejmíň jak to vůbec jde. Má ucpaný cévy v nohách, museli jí dávat krev, děda to měl taky a mě to čeká taky. Sem byl tenhle tejden 37 hodin v kuse v práci. Beton se tě neptá, kdy chceš, aby zatuhnul. To je zas nějaký nákupní centrum v Krči. Kolik je 25000 metrů čtverečních?“
„No to je 2.5 hektaru, to kdybys měl ve stoletým míťáku, tak se pohybuješ v milionech.“
„Šéf se pohybuje v miliardách. Za den dovolený ti dá čtyři stovky, když nepřijdeš do práce, tak mu musíš dát stovek osm“
„Tak se jí omluv.“
„To je vlastně 6,18 akrů.“
„Furt tam děláš s tim náckem?“
„To není nácek jen proto, že ti dal jednou pěstí.“
„Hele, dal mi jí jen tak pro nic za nic, až jsem z toho spadnul na zem.“
„Hm, já moc dobře vím jak je provokuješ, my dva se známe od čtyř let ne? Možná, že to byl nácek dřív, teď už ne.“
„Asi od pěti. Ty už beztak taky ty cikány nesnášíš…“
„Jo od tý doby, co u nás byl jeden na brigádě. Odešel pryč a vydělal si víc než já. Nemakaj a žijou z našich prachů.“
„Ale tahle se to přece řešit nedá.“
„Jo taky bych si nekupoval prášky přes internet.“
„Vždyť ty nemáš ani email, hlavně že splácíš ten neexistující notebook.“
„Ty kráso, to bylo věcí. Půjčíš mi na svačinu do práce?“
„Tady máš zpátky to kilo.“
„Až přijedeš, tak tě konečně vožeru, dlužim ti toho dost.“
„Dobrý prosím tě, to slýchám pořád, sem zvědavej jestli mi vrátíš aspoň to kilo, já mám prachů dost.“
„Jsem rád, že mi to všechno stejnak věříš, jsi snad poslední člověk na světě s kterým můžu v tomhle Kráteru zajít na pivo a necítím se při tom blbě.“
„Vždyť jsi minule chlastal s farářem.“
„Ten všechno vykecá. Jsem nevěděl, že můžou mít děti.“
„No jo, to je asi nějaká americká baptistická církev. Co ses od něj dozvěděl?“
„Že prej v Bibli píšou pěkný krávoviny. Už to početí bez poskvrnění. Dobrý je akorát Desatero, ale žádnej věřící ho prej nedodržuje celý. Je to slátanina z opiového doupěte, které se v tomhle století snaží přiblížit akorát tak redaktoři z Playboye.“
„Nerouhej se hranatče. Vypadáš jak Robie Williams po dávce ketaminu a to bys mě chtěl poučovat o Písmu svatém? Stejnak jsi četl naposledy ve druhý třídě Káčátko a Kuřátko.“
„Nemachruj chraplavče, stejnak zase začneš kouřit. Jo nic nečtu, a taky neposlouchám žádnou hudbu, televize mi nefunguje, akorát tam mám haldu dývídýček, každej z těch filmů jsem viděl nejmíň sedmnáctkrát, a přesto vím, že jsem tvůj nejlepší kámoš.“
„Vždyť jo, týpek, co nedává dýška.“
„Jasný ty obrejlenej rychlošuku.“

„Je vidět, že jsou spolu jenom kvůli tomu.“
„Mi říkal, když mě vezl na trakaři, že jeho city k ní jsou silně slabé. Sere ho, že s nim chce být pořád.“
„No vždyť se koukni, že na něj šahá jenom ona, je na něm vidět, že by jel nejraději domů, jenže zaparkoval u ní před domem a chlastá.“
„Vždyť jsi ho varoval, že je na prachy. Nikdy jsem si nemyslela, že by někdy zrovna oni dva...“
„Cesty osudu jsou nevyzpytatelné mé dítě.“
„Bože, ty už jsi zase vožralej, už ti zase padlo levý oko, podle toho to vždycky poznám.“
..nic nevíš a nic se ani nedovíš…
„Pojď pařit.“
„Nenávidím tě, to nemůžeš vydržet bez chlastu ani tady?“
„Hele, nebudu pít na koncertu nealkoholický pivo, žádnýmu bláznovi jsem nic nedal a ani nedám. Ať si koukaj. Kam jdeš?“
„Jdu si najít nějakýho normálního kluka, Svetr měl 100% špatnejch vlastností, ty máš 50%, potřebuju někoho s nulou.“
„Jen jdi, stejnak se vrátíš s nulou.“
„Dej mi klíče od bytu.“
„No a jak se dostanu domů?“
„Ty už žádnej domov nemáš, vůbec mě neznáš.“
„Nemůžu za to, že byl tvůj táta alkoholik. Víš, že já agresivní nejsem“
„Jdi do prdele a dej mi ty klíče.“
„Nemám ti radši dát nejdřív ty klíče a až pak jít do prdele miláčku?“
„Nesnáším tě!!!“

„Já mám někdy chuť jí zabít. Po dvou měsících mám konečně jeden den volnej.“
„Už vám chodí nějaké dopisy?“
„Poslední tři měsíce to je furt, exekuční výměry, upomínky, elektriku už nám chtěli odpojit. Rok neplatila hypotéku. Na víkend odjede do Prahy a vrátí se se sekerou dvanáct tisíc. Byla na přednášce nějakého Američana, za den si bral šestku.“
„Tomu nevěřím.“
„Kam mizí všechny ty prachy co jí dávám? Za pět let co tu jsem, jsem do baráku vrazil čtyřista tisíc a kde to je. Každé odpoledne domů jezdím z práce se strachem, že budou před našim domem stát policajti s jeřábem.“
„Nejdřív nájem a pak až to ostatní. Zasraná esoterika.“
„To pak začne vykřikovat, že pracuješ s hmotou, že tomu nerozumíš! Andělský institut, co je to za blbost?“
„Já jí řekl, ať se dá léčit, už jenom čekám na exekuci platu. Víš co to je?“

„Jsme se pohádali kvůli preclíkům z Lídlu a občanskýmu zákoníku.“
„Kvůli preclíkům???“
„Jo, koupila mi něco, co mám strašně rád a že prej když neuhodnu, co to je, tak se se mnou rozejde.“
„To je jasný, že si nemůžeš převádět dovolenou z loňského roku do toho nového.“
„Sem jí to ukázal na internetu, ale stejnak mi nevěřila.“


„Cos dělal v tom Iráku?“
„V rafinérce.“
„Stejnak mi to přijde nějaký podezřelý. Tos tam nosil kýble s prošlou ropou nebo co?“
„Míchal jsem třísložkovou barvu vrtačkou, nesmělo to zatuhnout, Svetr to rovnou stříkal na cisterny. Dělali jsme čtyři hodiny denně, od čtyř do osmi, ráno. Venku bylo padesát stupňů, uvnitř v těch halách osmnáct, jsem nemocnej. Za dvacet hodin práce to hodilo desítku. Ani nevíš, jak jsem se těšil na pivo, oni pijou jenom čaj.“
„Beztak kouřej opium.“
„No v něčem musí ject určitě. A ty jejich zahalený ženský, černý můry jsme jim řikali.“
„V tom se chodí koupat i do moře.“
„Jsme se vožrali v letadle už cestou domů, na jednu jsme pak koukali při pasový kontrole v Istanbulu, říkám Svetrovi, vsaď se, ta bude fakt hnusná.“
„A byla?"
"Jo, strašně, pak jsme šli ještě pod letiště pro pivo a málem nám uletělo letadlo, protože jsme se museli nechat znovu odbavit. Byla tam strašná fronta, naštěstí jsme to pořešili a pustili nás dopředu. Nasedali jsme pět minut před odletem.“
„No lepší než kombinovat prášky na úzkost s alkoholem a pak zabít ze žárlivosti svojí dvanáctiletou dceru. Co holka?“
„Tereza je v Chorvatsku, sněží jim tam.“
„Se dneska zase opiješ…“
„No mám jenom tři stovky do víkendu. A padesát dolarů, který bych neměl rozměnit.“

Za pár hodin esemeska:

Jedu radit do Znojma na vinobrani.

Před třema rokama si tam vyvrknul kotník na Lucce Bílé.
Chci přestat kouřit, držte mi palce, jdu do hospody na první test s kámošem co kouří víc než dělník z ocelárny.