Konec začátku

Naději svou těd vláčíš citovým bahnem
bahnem co obklopí a nepustí temnotu ven...

Vsadil si radost.. celou celičkou na špatný číslo...
Nezbylo nic jen oči pro pláč a srdce co zkyslo ..

Pocity bez života..výčitek spousta v hlavě se honí...
Anděl Strážný raněný s tebou v boji...za moji osobu těd slzy své roní...

život či tma jak rozcestí.. před kterým stojím tu sám...
opora chybí..záchytný bod o který opřít se dá znova postrádám...
co zbylo mi...nezbylo nic ..všechno jsem druhému dal...
moji šanci nezvládl jsem.. těd dábel v hrsti mě má..

O pomoc volám...nikdo to neslyší...tak zkouším to dál znova a znova..
odpověd nepřichází..naděje tolik potřebná..zrovna těd schází...
Sup hladový zaživa trhá mě na kusy.. duši mou klová...
Pomalu umírám..umírám znova...v zádech pohled viny..viny co mrazí...

Tak zavírám oči...svůj boj dávno jsem vzdal...duši dobrovolně těd odevzdám...
Chtěl jsem jen cítit..sebe mít rád... nechtěl už smutnit.. těd Dáblu se vzdám...

Smutek naplnil duši až po okraj...poslední kapka právě spadla...
Budoucnost nejistá těd na mě čeká...Růže co staral ses..v rukou ti zvadla...

Víc chvil kdy slzy roníš za duši tvou...víc chvil kdy procházíš děsivou tmou..
Víc chvil kdy ztratil jsi naději svou... Výčitky svědomí pro tebe jdou...