|
někdy se člověk nestačí divit (mimochodem, asi tam budou chyby u uvozovek)
 15.02.2012 2 907(6) |
Dnes jsem šla po ulici a najednou na mě zavolal nějakej cizí pán. Ujistil se, jestli mi řekl správným jménem. Odsouhlasila jsem a divila se, odkud mě zná. Poté pokračoval:,,Ty píšeš hrozně, rozhodně hůř než oni." ,,Kdo oni?", ptala jsem se. ,,No oni, " řekl rychle, ,,já jsem četl Tvoje básně, je to hrozný, ale jedna se mi líbila, tak jsem si ji půjčil. Nevadí Ti to? No, vlastně nemáš na vybranou, protože už ji mám. A mám ještě dotaz, proč nepíšeš jako oni?" ,,Kdo oni?" zeptala jsem se znova. Usmál se, otočil a odešel. Kdo to byl a co po mě vlastně chtěl? Nechápu...
nechápu... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Nevíte někdo název této básně? prosím
Předchozí deník autora : Na pokraji šílenství aneb oblíbená hodina zsv
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Čertíček24 [17], Regnator [17], vanHorn [14], karanek [12]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
