Na smrt Borise Pasternaka

Literární fond SSSR oznamuje, že 30. května tohoto roku, po dlouhé těžké nemoci, ve věku 70 let, zemřel Boris Leonidovič Pasternak. Literární fond vyjadřuje soustrast pozůstalým zesnulého.

To byla jediná zpráva, která se v sovětském tisku o smrti Borise Pasternaka objevila.

Teď si perosnál věnce rozdělí,
něco zbude i na truchlící.
Na to, že umřel ve své posteli,
jsme tak hrdí, my současníci.

Drásal Chopina šraml prořidlý,
ó ta slavnostní smuteční chvíle!
V Jelabuze smyčku nemydlil
ani v Sučanu nemusel šílet.

Zdáli rozloučit se sním přijeli
i ti kyjevští pismenici,
Na to, že umřel ve své posteli,
jsme tak hrdí my současníci.

Žádná předčasná smrt čtyřicátníka,
sedm křížků to už umírá se.
Ani na obřad nelze naříkat,
Litfond hradil vše v plné kráse.

Jeho vánice dávno dozněli,
smrčků jehličí v zemi hyne.
Na to, že umřel ve své posteli,
jsme tak hrdí, my malé svině.

Zalehla zemi doběla
zlá metelice.
Na stole svíce hořela,
hořela svíce

Ne žádné svíce nebyly
to lustr zářil
to tančil odlesk na brýlích
v katově tváři

A sál byl vlažný znuděný.
Ať si ho drtí,
nejde o lágr, vězení
ani trest smrti.

Koruna z trnů, katův meč,
to tady není.
Bude jen pomlouvačná řeč,
pak u snesení.

Někdo se podroušeně ptal:
"Koho to koupou?"
a někdo žral a někdo ržál
nad anekdotou.

My na tu nudu na ten smích
nezapomenem.
Kdo zvedl ruku, každý z nich
znám bude jménem.

Ztichl hluk, když na scénu jsem vyšel.
Jen rám dveří svírám v obětí.

Spory, lidská marnost, mrtvy leží,
ty se, Věčný, o ně nestaráš.
A jen kolem rakve marodéři
pořád ještě drží čestnou stráž.