Rychlá změna

Letos jsem stejně jako loni v létě dělala aupairku. Letošní prázdniny ovšem byly naprosto odlišné od těch loňských. Tentokrát už jsem začala v půlce června, jelikož mi to umožnilo moje studium na VŠ. Nebudu psát pravá jména pro vás jsem se starala o pětiletou Moničku a dvanáctiletou Petru.

Monička už není stejné miminko jako byla loni. Loni jsem ji vnímala jako malé, bezbrané děťátko, které je obětí své starší sestry. Ta ji neustále škádlí a malá to hodně prožívá. Letos už to byla slečna, která si dokáže prosadit své názory. Je to slečna, která se už umí bránit, umí se hodně vztekat, umí víc projevit svou lásku, umí se omlouvat za to když ublíží na srdci. Hodně mě to vzalo, že se tak změnila, ale je to dítě- děti hodně rychle rostou (my nestárnem, to děti rostou)

Petra už je malá puberťačka. Ale v hloubi duše je to stále ještě dítě, a to nikomu nezapře. Když začne brečet kvůli tomu, že její mladší sestra jí něco udělala... Když se v noci probudí a začne brečet že nemůže usnout... je to prostě ještě dítě. Petra také prošla za ten rok velkou změnou. Už není tak hravá. Jak jsem osobně letos poznala kvůli úrazu i hodně starostlivá. Nikdy bych nečekala, že za mnou přijde, přitulí se a zeptá se jestli mě to bolí, ať jí ukážu otok, jestli už se mi nezpravuje.

Ale v jednom jsou pořád stejné- Petra velká provokatérka a Monička tvrdohlavý beran. Když se rozhádají jsou jak tornádo.

Na konci prázdnin, kvůli tlaku na mě ze strany Petry došlo k něčemu co jsem nechtěla. Prožila jsem si hodně špatné dětství, ve kterém se často dělo, že cokoliv jsem udělala abych pomohla tak bylo špatně a byla jsem za to nehezky trestána. Petře se pořád něco nelíbilo a ve mě to tak dlouho narůstalo až to překypělo a já se rozbrečela a chtěla pryč a už se tam nikdy nevrátit. Petra nechápala mou reakci- musela jsem jí to říct! Na to co se dělo pak nikdy nezapomenu- Petra začala brečet, objímat mě a omlouvat se, že tohle nevěděla a že se mi strašně moc omlouvá. Já jsem na ní mluvila, že nemá brečet, nemohla to vědět. Člověk, který neprožil co já by možná vše hodil za hlavu, ale já jsem prostě nemohla.
Tohle léto bylo vyjímečné. Teď už je vše krásné, Petra je strašně milá a už ani trošku není taková urypaná jako byla.

Mám je ráda, obě! Ale s příštím létem si to ještě budu muset nechat projít hlavou.... K.