Den (8+4/4).

Když se dva spisovatelé někde v Praze u piva
pohádají, odejde některý z nich honem domů,
sedne za stůl a napíše na druhého notnou kritiku.
Druhý den nato se kritika vytiskne, a třetího dne
podvečer vyklepají někteří přátelé zkritikovaného
tomu, jenž byl kritiku napsal."

Tak asi představuje si snad mnohý čtenář praž-
skou kritiku, a v počtu slov, kterým málokdo jak
náleží rozumí, ačkoli je každý zhusta vyslovuje,
nachází se také kritika. Tato ubohá má již po
dlouhý čas u nás bídný osud, ba přišla úplně na
mizinu, tak dalece, že i poctivého jména zbavena
jest. Největší část čtenářů a ovšem spisovatelů již
vrozenou mají proti kritice nenávist, a kdyby ještě
starý středověký řád panoval, nepochybuji nikterak,
že by kritikové zároveň s katy atd. mezi nepoctivé
lidi a čtveráky náleželi a na znamení nepoctivosti
své alespoň pravý rukáv červený míti museli.



To však ti ubozí nepřátelé kritiky nepováží,
že vyřknouce smrtelný soud nad kritikou, sami
sebe zatracují. Neboť se osměluju celému světu do
očí tvrditi: že je každý člověk kritikus. ^To je
paradoxon!* Tak tedy uděláme ještě větší para-
doxon a řekneme, že jsou obyčejní kritikové, totiž
ti, kteří v časopisech knihy a herce a hudbu po-
suzují, nejskromnější a nejhodnější ze všech. A
proč? Protože tito, posuzujíce lidi a jejich díla,
nikoli se neosmělují samého Pána Boha kritikovati,
jako to všichni jiní lidé činí.

,Dnes je hezky, jen kdyby slunce tak nepálilo I"
— ^To je ošklivé počasí, samý deSf a plískavice.*
Takto všichni lidé bez přestání Pána Boha kritikují,
a pak se ještě opovažují hubovati na literárního
kritika, kterému jakživo ani nenapadlo bibli do
kritiky vzíti. — Tak je ten svět zmotaný. Ale jen dále.

Již hned na první pohled každému napadlo, že
zde budu kritiku a kritiky zastávat, a dá-li se,
i vychvalovat, a proto jsem byl přinucen, aby se
hned s počátku všechna srdce proti mně nezatvrdíla,
všechny za spoluvinníky klientů svých prohlásiti.
Dobře vím, že jest pro obžalovaného nejlepší obrana,
když může panu soudcovi říci: „Sám takový!"

Necháme tedy prozatím všechny ty bohaprázdné
kritikáře, kteří všechno napořád kritikují, a obraťme
se jen k hodnějším, kritikujícím jenom výhradně
knihy. Tito poctiví, prostomilí lidé vystupují také
s míněním svým veřejně v tisku, a nejen tak oustně
a pokoutně.



Přede vším nesmíme si tajiti mrzutou pravdu,
že je v Čechách (také na Moravě a na Slovensku)
z dopuštění božího každý spisovatel také zároveň
vlastenec: a tato bytost vlastenecká jest v něm
s bytostí spisovatelskou nerozdílně spojena. To se
zdá být sice na první pohled nepatrná věc, ale
každý kritikus nejlépe ví, jaký to je zpropadený
háček. — Některý spisovatel vydá knihu, některý kri-
tikus napíše, že ta kniha nestojí za nic. Kdyby byl
onen spisovatel jenom spisovatel, neměl by proti
tomu úsudku žádný nic ; ba ostatní spisovatelé by
se v tom mínění všichni z bratrské a kollegiální
lásky také shodli. Ale onen spisovatel je také vla-
stenec, a proto je v jeho osobě uražena sama vlast
a všichni vlastenci napořád ; a následovně se onen
kritikus od té doby nesmí opovážit v letě po
deváté a v zimě po šesté hodině z domu vyjíti
bez hole. —

To je ale všechno ještě málo: kromě toho je
•nr Čechách (také na Moravě a na Slovensku) každý
vlastenec také (ach! Bože!) spisovatelem. A vlas-
tencem může být v Čechách každý tvor, rozumný
nebo nerozumný, jen když písně české zpívá,
z korbelíčku si nalívá, při tom nezná větší slast
nežli milovati vlast 1 1 Pak sepíše nějaké spisy a
kritika o nich nesmí říci, že jsou špatné, z příčiny
j vrchu uvedené! Takový je stav kritiky české!

Ó jemine ! ó jemine ! zkormouceno jest břicho
mé!

//KHB