28.2.2011

Je to přesně rok, co jsem tě začala milovat a zároveň nenávidět.
Milovat pro to, jaký jsi a nenávidět za to, jaký nejsi. Milovat pro Tvůj nadhled a úsměv, který rozdáváš všude kolem sebe.Pro to, jak mě rozesměješ, když se nafouknu jak balónek a není se mnou k hnutí...Ale nenávidim ty Tvoje odpovědi, kterýma mě uzemníš pokaždé, když potřebuju slyšet, že se mnou počítaš. Že jsem holka, s kterou bys chtěl být. Možná jsem pro Tebe až příliž mladá, možná až příliž naivní a zjevně zasněná do svých vzdušných zámků poezie, z kterých se tak těžce uniká.Ale i třicátníci přeci potřebují vášeň a cítit, že je někdo s ním. Nevěřím, že jsi natolik pasivní, že nepotřebuješ někdy obejmout, nevěřím, že Tvůj postoj ke vztahu je natolik strohý, abys nebyl schopen vyznat lásku bez Tvých věčných poučných vět, znejících jak z úst mého otce. Ale dobrá, přiznávám se, možná že romantik jsem, možná že toužím, jako každá druhá holka o filmovej scénář, kde dva bojují společně proti všemu a všem, jenom za tu svoji lásku.Ale Ty jsi až moc velký realista,na to, abys bojoval.Máš svůj den naplánovaný přesně tak, jak chceš a já se tam mnohdy nevejdu.Kdybych alespoň měla pocit, že je to o sexu, nebo třeba o tom, aby Ti druzí záviděli, že jsi sbalil místní buchtu..ale ne, ba naopak.Tohle jsou asi poslední důvody, proč se mnou jsi...Asi nemáš sny a nedochází Ti, kdy je na místě říct, mám tě rád.Je to zvláštní...Ačkoliv mám milion důvodů, proč tě opustit, pořád mám jeden jediný, proč s tebou zůstat, důvod, který všechny ostatní pochybnosti potlačuje do nepodstatný záložky v deníku, nad který bych se neměla pozastavovat...Tak proč se z toho bodu pořád nějak nemůžu hnout...proč mi nekoupíš alespoň kytku, pro pocit, že na mě myslíš...Proč? Protože TY NECHCEŠ a nevymyslels to SÁM...