veci, co se trpyti

jak prichazi podzim...objevuju svoji krehkost. sem nestala a lehce poskoditelna. radsi nechci vedet, jestli to vi ti okolo. nekde na ceste za tema svyma snama sem se ztratila. vracim se do rane detsky faze. natahuju ruce po vsem co se trpyti, ale nic z toho nedokazu uchopit. neumim si to vzit. a zaroven se mi v ocich porad zrcadli ten jejich jas. hrozne snadno uverim, ze je potrebuju. ze je mam rada. placu. a smutne koukam. ale to jen kdyz me nikdo nevidi. tem pocitum nastavuju zrcadlo jen letmo na verejnych zachodech. a i tem lzu. a oni mi uz neveri.

...ctu text k tyhle pisnicce..a citim ho..ctete ho taky..a treba to tam taky najdete...?