Rouhavá...
přidáno 16.06.2009
komentářů1
čteno1351(19)
Visim ve vzduchoprázdnu
bezmocně hlavou dolu
jak netopýr co prospal
den svýho života

každý další ráno
mě bolí
v žilách mám rtuť
na jazyku arzen
a stejně pořád dejchám
třeba jen ze zvyku

modlit se neumim (a nechci)
a kdyby přece jen
mě Bůh mohl slyšet
vzkážu mu s úsměvem
a zdviženym prstem

"Tak pojď mýmu životu nakopat zadek..."
přidáno 07.07.2009 - 22:28
Pěkná... Já teď taky nějak tak visim ve vzduchu. Ani neletim, ani se nezapíchnu čumákem do země. Visim v prázdnotě. Mezi nebem a zemí. Mezi dvěma lidma. Asi o tom napíšu. Je to bláznivý:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Netopýří rána : trvalý odkaz

Následující deník autora : Plesové memento
Předchozí deník autora : Neřešim...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming