další dveře odemčeny...

oni, dva.

pocitovka

.

...byla jsem v Paříži

nejtišší jsou ty okamžiky, kdy za nás někdo dýchá

...mezi námi široký, hluboký oceán...

zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

neumím si pomoct, nenávidím to, nechci to už zažívat a trhá mi to srdce...když je někdo vaší součástí(a ani to nevíte) a pak se to všechno zničí (a vy najednou všechno pochopíte) AU!

mlha

chtěla jsem tančit...a pořád chci:)

asi mluví sama za sebe, řekla bych/ ono je totiž někdy lepší ani moc nemluvit, spíš jenom cítit a být, řekla bych...

...poslední dojmy z letní dovolené..

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

věnovaná tomuto dni, mému pokoji a bláznovi za inspiraci od zpívajících slavíků z Madridu:D

léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ

po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...

...probouzení se do nové (roční) doby

...včerejší večer...a dnešní ráno...(snaha o vyjádření TOHO pocitu)

když člověk neví...tak je to docela špatný, když je člověk nerozhodný...tak je to ještě horší...a když jednou konečně pochopí je to horší než by pan Konec světa řekl...