|
41.67
 5 |
 básně/ostatní 404(18) 0 |
venku zima
bolavé ruce
a zkrácené žíly
někdy mi připadá
že na nohou drží mě
už jenom pocit víry
jak doma dám si romadur
strouhaný na malé kousky
a k tomu pivo Mušketýr
protože v krku mám sucho
jak dromedár
po celém dnu v poušti
v té poušti
ve které se neodpouští
kde hlad a žízeň
nikdy tě neopouští
kde marně hledáš přízeň osudu
plácáš se jako ryba na suchu
a němé otazníky
visí nad tebou ve vzduchu
když pak doma večeřím
u stolu
obzor hoří vášní
všechno mi přijde zvláštní
všechno mi přijde vážný
poslouchám básně o míru
a dásně v měkkém sýru
měkkém jak sametová revoluce
bolavé ruce
a zkrácené žíly
někdy mi připadá
že na nohou drží mě
už jenom pocit víry
jak doma dám si romadur
strouhaný na malé kousky
a k tomu pivo Mušketýr
protože v krku mám sucho
jak dromedár
po celém dnu v poušti
v té poušti
ve které se neodpouští
kde hlad a žízeň
nikdy tě neopouští
kde marně hledáš přízeň osudu
plácáš se jako ryba na suchu
a němé otazníky
visí nad tebou ve vzduchu
když pak doma večeřím
u stolu
obzor hoří vášní
všechno mi přijde zvláštní
všechno mi přijde vážný
poslouchám básně o míru
a dásně v měkkém sýru
měkkém jak sametová revoluce
19.12.2022 - 09:09gajda: souhlasím s tím že je to trochu buranské ale taky to bylo buranské téma :)
12.12.2022 - 09:44Sametová revoluce a romadur. Zajímavé spojení. Ale pořád je to takové buranské psaní, nic k zamyšlení. Nic co by si člověk rád přečetl podruhé.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
