....nevím, mě se ta báseň líbí ale pokud je někomu nepříjemná, nevím
nejsem v obraze, život je složitej...

líbí se mi...

Malvino, prosimte... vazne je mi to neprijemny... napady si saj z nekoho jinyho...

užijme si to... dokud je čas a chuť ;)

Je to strach naháňajúce. Keby som hodnotil, tak by si sa nepotešila.

geologa už máš;)...

tomu zacatku rozumim...fakt hodne...moc se mi to libi,protoze takhle to je..a tys to ze sebe vyndala a pucila nam...jo,treba zapomenes...ale bude to tam...joo..

Oko, do duše okno...

Jj, nejvíc toužíme, po tom, co nemůžeme mít... Hezká hříčka:-)

Něco na tom bude. Je fakt, že všechno se prolíná se vším...
A zrovna o statistice jsem ještě před nedávnem přemýšlela, a to v souvislosti s lidmy, co zahynou za volantem. Dělala jsem totiž autoškolu. Bála jsem se, že budu naprosto nemožná řidička, a že tím jednou udělám čárku do statistiky. Ale k mému vlastnímu překvapení jsem závěrečné zkoušky udělala hned napoprvé. Zítra si jdu podávat žádost o řidičák...
/Ježíš, já jsem zase dneska ukecaná...:-D/

Hlava má v oblacích skryta
sní, ač kolem sjíždí blesky,
každou změnu slastně vítá,
někdy i smutek je hezký...

hodně silná...

Ač v oblacích hlavu mám,
pevně stojím si na zemi,
mizivé své šance znám
získat si, co srdce cenní!

Ač v básni zdá se člověk nahý,
a deštěm touhy průsvitný,
přec v srdci skryt je člověk drahý,
verš naznačí jen tajné sny...

Tož fantazii zdar
a mně jen marná touha
po tom, co jsem znal,
a veršovánka pouhá...

Nejsem studna něhy,
marnost je můj pán,
všechny své příběhy
vymýšlím si sám!
Ač píši o máji,
v srdci mívám mráz,
to, co jiní znají,
o tom sním jen zas!

Déšť přeje těm, co po lásce touží,
ukryje slzy, jichž není prost
ten, kdo se marným smutkem souží,
u koho smutek je častý host...

Nu, mně by se též líbilo,
kdyby to zase nebylo
jen fantazie úlet letmý,
když se v srdci smutkem setmí...

Snad jsi anděl s ďáblem v těle,
snad si něžný motýlek,
verše Tvé mne chytly cele,
že jsem se až toho lek'!
Snad jsi jenom kotě hravé,
snad i expert v provokaci,
v básni Tvojí usmívavé
člověk nějak přehled ztrácí!
Netroufá si soudit, co jsi,
jen je mu to milé snad,
a rád na trh kůži nosí,
když chce veršem koment psát!
V něžnosti je velká síla,
hravost je dar od boha,
úsměv srdce, cos tu skryla,
ten smutku pomáhá...

Vážně hezké, něžné, hravé
i jako šelmička dravé!
Dneska jsi to právě Ty,
kdo mi kápl do noty!
;oQ

Omyl, nejsem veršů pán,
to můzy velí prstům mým,
a když už nejsem milován,
alespoň v básni o tom sním...
;o)