Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)

Věnováno...

s úsměvem

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

Říjen 2005. (tenkrát psáno jako školní slohovka =) )

HD - prokletí a požehnání, očistec a ráj... Osvobození.

první a poslední báseň nebáseň věnovaná tomu, který si ji nikdy nepřečte a přečíst nesmí, vzpomínce, kterou všichni považují za mrtvou a já brzo budu snad moci učinit totéž.

Je věnovaná. Protože zrovna teď mi chybí. Je to chvilková básnička, je to... něco strašně bezcennýho... pro vás... já tam ale asi pořád budu vidět spoustu náznaků... a důvodů proč... plakat z radosti.. tiše po tmě v mym pokoji... /Mějte hezkej večer/

Mělo by to být jako píseň... na kytaru...

Je taková...nevím, nerozumím jí.

Ani jsem to sem nechtěl dávat, je to takovej přeslazenej country slaďák a vymyslel jsem to tak před třemi léty. Ale nakonec - proč ne:-)

jedna starší srdeční šuplíková záležitost...láska je rakovina...-všechny rádoby chemoterapie jsou zbytečný...*

při hodině literatury jsem se věnovala literatuře....ovšem trochu jinak než bych měla:)