obnažené já..../vráceno/...;)

zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

Už tolikrát jsme umřeli v bleděmodrém světě smutku...rozhodla jsem se proti tomu bojovat...kdo se přidá?...;-)...* spontální básnička...čeho je moc...toho už bývá příliš...

To psal Ludvík. Mou rukou. Ale Ludvík. Připomínky směřujte na Ludvíka.¨A ten chaos je záměrný.

Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

nechci pojmenovavat svuj zivot. to je jak kdybych volala na psa!

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

tak si toho važ...

zkuste přemýšlet... jestli to vlastně o něčem je...

jooo padat...není nejkrásnější pocit

jakmile jsem to cítila a viděla, věděla jsem, že o něm musím napsat...

... nevím co dodat.. je toho tolik, že nevím čim začít...tak rovnou skončím.

život...?

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

jak dlouho nás, vás, je to ještě bude bavit? ("tři tequily prosím! merci")

s trochou naděje...

Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...