Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

Malá úvaha: naše české pohádky jsou laskavé právě tím, že vždy dobře skončí.

Chce to prokousat se až dokonce ;-) je to i zhudebněný ;-)

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

žít jen vzpomínkami se nedá

...také přidávám jednu podzimně naladěnou...:-)

je tu, ale ne pro mě:-).

Vzkaz pro M. - snažím se o optimismus, seč můžu...

Ještě jeden rispet na slova: MOŘE, SVĚTLO, KŘIK, ÚSMĚV, DRUH (forma: ABAB CC DD).

Pro tebe, pro mě , pro všechny, co v máji své zrození slaví:-)

...jen takové nostalgické zamyšlení......:-)

archibald archibaldovič se podíval, zamyslel a pověděl: zajímavé! pak se začal smát.

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis

Villonská balada na slova: Hlas, sklenka, stůl, prdel, štěstí.

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

Adresováno všem těm bláznům, co se stále jen za něčím honí, stále nemají dost a život jim mezitím protéká mezi prsty jak tekutý písek...

Holka vzpomínková... Neschopná se vyrovnat se ztrátou svýho domova... Snad radši neřešit, stejně to do rána zmizí...

.....a život běží