Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Starší pokus o písňový text. Takto je příliš stereotypní, zkoušela jsem upravit, mám různé verze s refrénem, ale pořád to není ono. Proto prosím o názor čtenáře, kteří mají s písněmi zkušenost... ale samozřejmě i ostatní :).

aneb Sedm pádů je zbytečně moc... snad ještě platí ta májová amnestie :)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Malé zamyšlení nad tím, co je to Láska...

po společných úpravách s milancholikem :-) vybroušeno do konečné podoby....

Poetismem ojíněná... Napadla při čtení Nezvala... Je to taková slovní a obrazová hříčka...

...tu už nikdo neocení. Bez metafor, pouhé zhuštění emocí.

Kam nás dovede naše náhodné setkání?...momentální pocity...

Čí je to vina?