Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

... Dneska bylo tak krásný počasí /jaro/... //Zasloužíš... a ty to víš.//

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...

... Naprostej ,,plivanec" k mým nohám... Snad ani za sklopení zraku, abyste se na něj podívali, vám to nestojí... Tak... Proč to sem dávám, co?

... o lodích, majácích a tak ...

...chtít někoho znát...někdy to pochopíš snad:)

... jestli u Vás sněží za oknem... je to ta lepší varianta...

...

... také si tak někdy připadáte? ...

po dlouhé době

je půlená. připadám si jako milióny stlačených kyslíkových bomb... a za chvíli... se rozprsknu do prostoru... nebo možná vysublimuju... nakonec zkondenzuju... jako Šírín

... ze života ... nikolivěk mého ... pokud se v tom někdo pozná jde o podobnost čistě náhodnou ...

Čím je člověk starší, tím více má sklon rekapitulovat dosavadní život a tak trochu i filozofovat. Prostě se s tím vším snaží nějak vyrovnat...A nejsilnější je to právě na počátku nového roku...

Jelikož je to na delší dobu poslední, bude i na Literu, snad mi odpustíte.

Sama v davu lidí. Sama se sebou, protože tu zase nejsi...někdy jako bych ani nežila...no...opravdu jenom jako

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)