"Nevím, jaké zbraně budou použity ve 3. světové válce, ale vím, že v té následující to budou zase jen pěsti a klacky." [Albert Einstein]

Narazili.

Dobře je známe.

Bádala jsem na netu po svých předcích. Tohle je výsledek.

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

není vše a vždy racionální "..."

Dostal jsem chuť na kafe a sladké

Co s takovým ožralou.

Zas trochu naivní. Podle jedné z nejoptimističtějších písniček, co znám. Promiňte :-)

Hrabě lidumil.

To snad ještě mejsem.

Je to tak asi rok nazpět, kdy v jednom malém baru na benešovském nádraží všem žíznivým bratrům nalévala sestra životodárné tekutiny. To se to pilo, až se někdy i přepilo... Žel už tam není. Vzpomínám s láskou. Takže pro Tebe, Kamilko. A taky pro všechny padlé bratry...

Svěrákovská inspirace.

Na bačkory času dost.