s kapkami průzračnými

Mám to rád...

nemotýlí (ne)létání...

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

když pršelo...

Malé zamyšlení...

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Naděje je a není. Někdy to vypadá, že mě už opustila, zaháním ji od sebe pryč ! a ona stejně zas někdy vykoukne zpoza rohu a srovná se mnou krok.

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

jinak

Prostě pocitovka z mého života

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Jednou večer ... ty víš ...

Nihil novi sub sole...

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

Ještě jeden rispet na slova: MOŘE, SVĚTLO, KŘIK, ÚSMĚV, DRUH (forma: ABAB CC DD).

Můj soutěžní pokus na libres na téma PROKLETÍ. Inspirováno vzpomínkou na koncert PF k uctění památky Karla Zicha...

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

Další z mých reflexních dílek inspirované čísi básní...