oni, dva.

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

...???

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

nic nevzdávám...

další dveře odemčeny...

Každý by měl být věrný svému vlastnímu tempu...aneb: Vše má svůj správný čas!

... asi nejlepší z mé "poválečné poezie" ...

Tak třeba tuhle.

K vlastnímu odloučení došlo už někdy v červenci, ale až dnes "to" ze mě přešlo do veršů...

(I.N.)dvojitá miniatura(?) ..bez souvislosti s žádnou předchozí básní.. zkrátka "na čistý list papíru"

26.1.2007 ... lepší nevědět ... než vědět ...

Postarší dílko, úzce související s básní "Tvůj vánek", takže i anotace by měla být úplně stejná...

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)

mé tajné přání (momentálně se netýká nikoho konkrétního)

... co je nám do ... ále nic ...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

(I?a I?) hmm....