Mám to rád...

s kapkami průzračnými

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Brno dnes 12.15 Po operaci očí mi moje beruška řekla:"Já vidím." :)

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Malé zamyšlení...

Sonet na zadaná slova 4. kola veršotepárny: pozdrav okolí vzpomínka vlas směr.

Nihil novi sub sole...

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

...něco o krizi středního věku...

Sonet shakespearovský pro 3. kolo veršotepárny na zadaná slova: císař město náhoda řeka stvoření.

Další z mých reflexních dílek inspirované čísi básní...

Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

Ať nejen dnes jsou muži k ženám pozorní a milí...:-)