...tu už nikdo neocení. Bez metafor, pouhé zhuštění emocí.

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Čí je to vina?

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

čárky mě omezujou, dílo o hovně

Nechtěl bych bejt ve svý kůži.

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

Každé mé dílo, je trochu jiné, o lásce moc nepíšu, tak nevim

Věnováno...

Ten obrázek vypadá možná až moc pozitivně, ale já prostě neumin kreslit všechno šedivé...

ha, a teď si jdu hrát já!

šachy, šachy, i takové jsou šachy...

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

vím, že umělecká úroveň asi není nic moc... ale je to po delší době zase něco málo spontánního :)...

Mělo by to být jako píseň... na kytaru...