je jich jak prstů jedné ruky, možná i pojmenováním, i podstatou si najde každý podobnost. ...přijdou-jsou-zestárnem spolu... Tak o nich moje řádky nejsou...

a tribute to feminism i guess? napadne-li někoho lepší název, sem s ním!

v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!

někdy se nic necítí a nic nepřichází, ale pak se to prostě semele... v duši, v hlavě, v srdci... v životě...

Keď básnik píše báseň.

Už mě unavujou ty hysterický řeči o tom, jak se všichni řítíme do horoucích pekel. Jo - jsem mimoň. Anebo mám štěstí na lidi, kterýma se obklopuju. Anebo - nejspíš obojí. A to je dobře :-) Pro kamaráda řezbáře a všechny ty, kteří vidí svět barevně :-)

Trochu jsem pozapomněla, že tento účet vůbec mám. Další ze života vlka mezi lidmi. Navazuje na Psem býti.

Hledej se v tom, rád tě topím v jezeře čekání. Vím, jak to mučí, mé celkové jednání.

No dobře na výslovné přání Peťky, ale pořád je to jen další slátanina, jen na rychlo napsaná. Ale o psancích snad neplatí, je to myšlené tady, v mém okolí.

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

guess who's back, me, the crying bitch . Trochu protáhlé co se týče dílky, ale neodraďte se ani velikostmi slov. Děkuji. Přeji pěkné přečtení nového dílka.))

cítím, že přichází nějaký bod zlomu, nevím co přesně, ale vše se jistě vyjasní...

O návratech. O očekávání. O soše kamaráda řezbáře, která mi učarovala. Tak nějak druhý díl básničky "Tichá"