Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)

Zažili jste někdy, že se v něčem vyznáte a někdo se vám snaží oponovat, že je něco jinak? Což o to, to není problém, pokud jeho jediným argumentem není "jeho pocit". (Popravdě pro mě nejsou o nic lepší lidé, co tvrdí "každý máme svou pravdu", když je jejich pravda totální kravina)... tohle by si spíš zasloužilo rozhořčený přednes než psanou formu.

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

I tak to mohlo vypadat na začátku a v první polovině 20. Století. Člověk by se tomu až divil

rudovlasá čajmenka z Olomouce. V jednom malém okamžiku

Trošku hraničící s popisem jedné kategorie lidí, trošku s popisem erotiky. Jen pro otrlejší nátury.

..co dodat, stal se z toho fenomén, tak i chápu, že někteří lidé zapomínají co je to face to face, procházky, výlety..nechci nikomu křivdit, je mu smutno z toho, jak se lidé mění a v co.. (někteří)..

nojo, no :-)

pocitová

Ze šuplíku z jedné akce

nemusíme pořád řečnit, občas jsou dobrá i jen tak.. kvítka :-)

jsem panna s ascendentem panny... stále analizuju... dost peklo, když téma je z nitra a rozum z hůry...

Dva tělní otvory máme, na špínu ale má být používán jen jeden.

Psanec pro Psance verše píše..

Bohužel, někdy to právě takto dopadá... :-(