Voda, jež nemá nebe,
v své mrazivce se krčí
k lživým břehům, když zebe
zvrásněná do pavučí,
tráva, jež nezadrží
ten vítr dotýkavý,
vyklouzne vlastní kůži
a v běhu mění barvy:
toť paměť podvečera
v povětří svléklém snětím,
lehká naděje, která
probleskla z jeho pleti.
V předivu od východu,
chmýření z nitek páry,
složené z čar a bodů
zlátnou větrné čmáry.
v své mrazivce se krčí
k lživým břehům, když zebe
zvrásněná do pavučí,
tráva, jež nezadrží
ten vítr dotýkavý,
vyklouzne vlastní kůži
a v běhu mění barvy:
toť paměť podvečera
v povětří svléklém snětím,
lehká naděje, která
probleskla z jeho pleti.
V předivu od východu,
chmýření z nitek páry,
složené z čar a bodů
zlátnou větrné čmáry.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Amy.mousse [17], Marthani [14], MysHack [12], senpai [12], problafak123 [7], Monsealla [6]» řekli o sobě
ScarLiam řekl o Mája S. :Zdá se být milá neznám ji Zdá se být krásna mnou neviděna nikdy Stydlivá ... Usuzuji z vykání Stále čtu díla její Neustále zde žije Dále se mění Vidím v ní umělce Její um nikdy nevypění.
