Mateřídouškou ruce mi voní;
ležel jsem na mezi, naslouchal skřivanu,
zda je to pták, či zda srdce to zvoní
mně po ránu.
Procitlá země, nadechlý sen,
slibovala mi rozkošný den.

A jahodami ruce mi voní,
mám krev jejich na rukou, na retech.
Přišel jsem do seče, plazil se po ní,
na slunci poledním vřel její dech;
padl jsem hluboko do trávy
v den jásavý.

A borem ruce mi voní.
Po stráni dolů běžel jsem bořinou,
kmenů se chytal, těchže jak loni.
sklouzal jsem, klopýtal za srnčí rodinou.
Opilý lesy, divoký, nevinný
stanul jsem nad domky dědiny.

A ještě něčím ruce mi voní:
Svou milenku našel jsem pod jabloní.