Do okna jsem se posadil celý,
poněvadž noc je tak podivně krásná,
jako tvé oči, volání tvoje,
ty moje touho temná i jasná.

Na lesích mlhy jsou, nad nimi měsíc,
tajemně domky dědinou chodí,
v dáli se leskne Sázavy stužka,
po nebi láska beránky vodí.

A vlažné ticho měkce se vzdouvá
nadějí, snem, jež červen tu vznítil...
Už dlouho jsem štěstí hebké a křehké
tak blízko nepocítil.