Že holku svou mám rád a při ní jsem,
je bláznovství, či chlípnost akorát?
Má hostinec, nic neschází mi v něm;
v turnaji s to jsem pro ni bojovat.
Jak přijde host, hned naleju mu rád:
pozvolna chci v něm vzbudit vilný pud.
Dám maso, chléb a sýr a sleďů sud.
Když se dá vidět, řeknu: „Pán je milý.
Zas budem tu, až na vás přijde chuť,
v tom bordelu, co jsme se zařídili."

Někdy se ovšem s Margot pěkně rvem,
když bez prachů si přijde se mnou spát;
to roztrh bych ji, zamet bych s ní zem;
tahám z ní šaty, když mi nedá plat,
a náhradou si je chci ponechat.
Dá ruce v bok a řve: „Jsi zrůda zrůd!"
a nadává, ať zmizím odtamtud,
ať pojdu už. Já neznám se v tu chvíli
a klackem zmaluju jí každý úd
v tom bordelu, co jsme se zařídili.

Pak uřízne se, a jsme s pokojem;
jak z tlusté ropuchy z ní vyjde smrad.
V legraci zašimrá mě nad čelem
a řekne: „Pojď..." a sáhne do varlat.
Pak chrápeme, dvé na mol zpitých klád.
A ráno, když jí z břicha hřmí jak z dud,
tu aby plod v ní nebyl zamáčknut,
si vleze na mě, zploští mě a šílí;
já hekám jen, jak jede, není stud
v tom bordelu, co jsme se zařídili.

Venku ať mráz, ať ďas, já v suchu jsem.
Jde pasák s děvkou jedním potahem.
Lepší je kdo? Je dobrý každý v svém,
Lne vrána k vráně — kašlem na břídily.
Oč špíny víc, my víc si libujem,
Nám pláchla ctnost, my ctnosti, čert to vem,
v tom bordelu, co jsme se zařídili.