Hle, už je hodina, kdy každý kvítek dýmá,
noc vypařuje se jak kaditelnice;
vzduch plyne s vůněmi, jež víří zvučíce,
slyš valčík, při kterém tě sladká závrať jímá!

Noc vypařuje se jak kaditelnice;
hle, housle vibrují jak srdce, když je zima;
slyš valčík, při kterém tě sladká závrať jímá!
Nebe jak oltář ční ve svitu měsíce.

Hle, housle vibrují jak srdce, když je zima,
to srdce děsící se prázdna, vánice!
Nebe jak oltář ční ve svitu měsíce;
vrak slunce utonul v své krvi, která dýmá...

Mé srdce, děsící se prázdna, vánice,
sní o minulosti a o příznivém klima!
Vrak slunce utonul v své krvi, která dýmá...
Ty ve mně zůstáváš jak zlatá monstrance!