Každý si může vybrat tu svou cestu. Může se vydat i tou dobrou, ale vzhledem k tomu, jakými vlastnostmi jsme my lidé obdařeni, je jasné, že se většina z nás občas vydá i tou špatnou. To je ta chamtivost, máme ji všichni (až na pár světlých výjimek, které potvrzují pravidlo). Ale jelikož si můžeme sami zvolit, tak pak nemá cenu brečet a litovat se, byla to přece naše volba. Ale je to těžký..

Já to tedy, myslím, pochopila hned zezačátku.. Bohužel je mi tohle téma teď blízké. Jen doufám, že já nebojuju jen se zvykem, ale že v tom je opravdu láska. Ikdyž ono to člověka trochu svádí k tomu zvyku, když většinou bere v úvahu dobu, kterou už s osobou strávil.. Těžko říct.
Každopádně hodnotit nebudu, snad se nebudeš zlobit. Nezdá se mi to jako dílo, který by se dalo hodnotit.

Děkuju a jsem rád, že se ti zalíbilo... =)...

//Společnost je peklo
a já jsem ďábel,
loupení je Kain
a já jsem Ábel.// tohle znelo hodne dobre!

jo a cely je to to takovy..husty!

Společnost je viníkem toho, jak se jedinec cítí, otázkou je, zda se s tím dá vůbec něco dělat? Možná, uvědomit si to, by nebyl špatný začátek.

stejně tak jako všechny cesty vedou do Říma, tak jde každý svou svou špatnou cestou. Takovéto citáty jsou už tolikrát vyřčené tolika lidmi... že se z nepřeberného množství těchto vět slovních spojení stává hromada šrotu.

Lidstvo po ní kráčí od své existence, na tom se nic nezmění, ale každý člověk si může vybrat tu svou stezku - to je podle mě to nejdůležitější...

pravda to je, ale...kolikrát bude vyřčena, tolik lidí se tou špatnou stezkou stzejně vydá

Po té jdeme čas od času... všichni...

Kdybych bral zvyk jako kouření, nebudu k tomu cpát něco, jako je láska... celé je to myšleno jednoduše... Když někoho milujete a ten miluje někoho jiného, dá se s tím bojovat, buď vaše láska bude větší, nebo ta první prostě opadne... ale když ten, koho milujete už druhou osobu ne jen miluje, ale je na ní zvyklý... a odpovídá vám prostě... no, to je prostě on, prostě on... prostě zvyk... tak s tím už nezmůžete vůbec nic...

Zatím nikdo ste to nepochopili...

já se taky přidám...proti zvyku bojovat lze....to máš jako s odvykáním kouření:-)...nebo s drogovými léčebnami......to by pak lidstvo vyhynulo jen proto, že by se neuměli nc odvyknout. Horší je, když si navykneš na nějakou denní činnost, která pak najednou přetane, tak potom s tim mužeš bojovat, nebo se s tím smířit, ale není to nemožné.

Život jej prostě trochu divný, ale nejspíše jsi znění toho "citátu" zcela nepochopil, jinak by ti to zase tak divné nepřišlo...

nebojujem...nulujem ;)

na to mám jedinou odpověď: všechno jde, když se chce.

ale dá se bojovat,jen se musí chtít:)

S tím citátem nesouhlasím. Podle mě je to trochu divné...

jojojo... zvyk je nulová košile

Ten hnus je tam úmyslně... jiné slovo mě k tomu nenapadá a rýmovat něco takového je na mojí náturu příliš... hnus... jinak děkuji za komentář... ;)...

podobného násilí by se v dějinách našlo mnoho a mnoho. podle mne existovali i mnohem horší podoby... třeba inkvizice. jenom už není v tak 'čerstvé' paměti..
zpracoval jsi to velmi dobře. snad jen je až moc často opakovan 'hnus':

Hnus, jen hnus,
nic víc, než hnus,
gestapo, Hitler, SS,
prostě hnus a hnus.