Moc pěkný - hlavně první tři - Pro mě v pořadí - 2, 3, 1.

Tady se mi hodně líbí obsah.

A jestli je to první počin, tak zpracování není úplně marný...

Povedený pokus.

Podařil se.

Zde souhlasím s Karpatským, dílka na mne také působí v tomto gardu. Máš pozorovací talent a dobře k haiku nakročeno.

Najmä prvé dve, kopretiny majú aj niečo naviac.

Díky za dílka. Líbí se mi, jak jsou konkrétní. Žádné domýšlení, subjektivní pomůcky. Míjí Tě už třetí vrána, vždy podvědomě zvedneš hlavu. Člověku to nedá, periferním viděním zaregistruješ pohyb a podíváš se. Školní výlet - vidím asi hlavně holčičky, možná se první z nich rozhodla splétat si věnec, ostatní se přidaly a otrhávají z trávníku u zastávky pampelišky. Muzikanti - ti možná opravdu mají kapelu a někdo se k nim přidá fouknutím na stéblo napnuté mezi prsty? Nebo fouká na stébla více lidí najednou? Možná je tam ta trumpeta navíc, stačila by ostřice, kdo zná, jak se vyluzuje zvuk fouknutím do stébla, to pochopí. Ale není to tak důležité, podle mě tam klidně může být i ta trumpeta, je to otázka zvuku, může to tak znít.

I z můřího pohledu je druhé výjimečné.

Naj pre mňa druhé, nedopovedané, necháva priestor aj pre čitateľa, prvé sa mi tiež páči.

Mám za to, že jsi nadán schopností pozorovat i pojmenovat, tvořit haiku... pěkná jarní sada.

Člověče, U Hrocha jsme nocovali, když jsem měl tu přednášku u vás na jabloneckém gymplu :-).

Třetí haiku je skvělé. Ale líbí se mi všechna tři dílka.

Super všechny tři.
Hroch je vtipný, blatouchy pěkný obraz...

to najlepšie na koniec

K těmto textům jsem již své postřehy psala jinde. Ráda zopakuji, že jsem přímo jarně unešená z třetího textu, předkládá, ale přesto dává tu správnou míru prostoru i pro čtenáře.

Dobře nakročeno, celkem dobře jsi vystihl zejména atmosféru pouti...

U Hrocha je velmi, velmi vtipné dílko, první a třetí /správně/ ne docela dořečené k domýšlení.
Dobrá sada.

Líbí se mi.

Darmošlap1960: třetí dílko jsem napsal při pohledu na dívku, která se, možná trochu automaticky, sklonila nad papírovou růži. Přišel mi vtipný právě ten moment očekávání vůně květiny, která nevoní.

Pěkná dílka. Také je mi nejbližší druhé haiku. Má přesah v té pouti, v něčem novém. Myslím na dvojí význam poutě jako cesty (hle, činím vše nové) a zároveň jako místa zábavy a atrakcí, stánků, kolotočů, kde se vše zamíchává, člověk tam může zbloudit mezi povrchními vjemy, touhami, láskami.

U prvního haiku mě napadá otázka, zda by šlo nějak osamostatnit ty růže, nějak ve smyslu "padají papírové růže / dívky se dívají." Je to tajemnější, ale kdo si uvědomí, kde se lze setkat s papírovými (krepovými) růžemi, tak mu hned blikne.

Ke třetímu haiku mám dotaz. Skláníš se nad jiný (černý?) květ, který voní a jehož vůně se nějak přemisťuje nad papírovou růži, která nevoní?

Druhá se mi líbí nejvíc.