Má grády.

Souzním. Rozumím.

silná a krásná

Přesně tohle jsem prožíval taky. Najednou člověk už delší dobu cítí, že tam domů už nějak nepatří, že vyrostl a očekává se, že se nějak nevím jak osamostatní, že vypadne, že se provdá, ožení, odstěhuje, že už nebude dávat podnět těm skrytým opatrným narážkám na to, že by se měl někam podít a žít vlastní život... atd atd.

A taky mě to hnětlo v noci, za tmy, když je v domě ticho. Jakoby i to ticho mluvilo nepříjemným tónem.

Popsalas to hodně plasticky. Hned jsem se v tom našel.

Jsi doma, jen nejsi doma v představách svých rodičů...

Moc pěkná

Úvahový úvod, uprostřed atmosféra, pak trefný závěr. Líbí se mi.

Pěkné,vždy je naděje.

jsem ráda, že už takové období mám za sebou... ale chvilku to trvalo :) Děkuji za připomenutí.

Snad ještě je naděje.

Pěkné :)

Ten pocit je můj důvěrník.

To je nepříjemný pocit.

Znám a chápu.

beznaděj?

Přiznám se, že jsem čekal, že nejkomentovanější dílo týdne bude obsahovat komentáře k dílu a ne jen poklepávání po ramenou. Takže... mě zajímá dílo. Myšlenka a její ztvárnění, ne psychické rozpoložení autora. Ztvárnění se mi líbí. Je v něm poetika a to nevyřčeno, co vytváří prostor pro smutnění. Mohlo to být delší. Dlóóuhé a temné. Takový černý bonbonek se akorát rychle rozplyne a zapomene.

Tohle balancování nad propastí bolí. Ale věřím, že v životě tvé šance ještě přijdou.

Vždy je nějaká šance.

Nikdy nic nevzdávat, pochodujeme dál. Šance určitě budou, tomu věř, a věř hlavně v sebe.

Šancí ještě bude. Tak netíhni.