Psavec : cinkot loretánských zvonků je nádhera. Děkuji.

LuK : děkuji za hezky napsaný komentář.

Dandy : děkuji.

Hezká, jak dlouho už jsem je neslyšel.

Báseň je z môjho pohľadu vysoko subjektívna výpoveď. Je dobré, ak presiahne hranicu subjektivity a nesie v sebe objektivizujúci prvok. To jest moment, kedy ju čitateľ (prirodzene nie každý), prijme za svoju, rozumej stotožní sa s ňou a osloví ho. Možno stojí za to na finále tohto textu ešte popracovať, ale inak ďakujem, že ste ju napísali.

Pěkná

Dandy : děkuji za zastavení.

Psavec : svatá pravda. Děkuji.

Slova jsou tóny lásky.

pedvo : Petře moc děkuji, vážím si.

Je to moc pěkné.

Mlčeti Zlato : stříbrné nitě osudu, srdce otevřená pro tajemství. Děkuji moc.

Dandy : děkuji.

Slova poskládaná do melodie hříchu cinkají jak loretánské zvonky.

Pěkná.
Snad vlnolam je duše pro vlny citů co přicházi.

Pěkný příběh.
Jednou jse měl na návštěvě pána který procestoval Australi celou.
Krasné fotky a vyprávění.

Mlčeti Zlato : děkuji Ti. Ano, napsal jsi to hezky, ty píšťaly jsou krásné a čím delší tím více krásnější zvuky. Jsou zdobené malované. Aboroginiové se domnívají, že víra je založena na přesvědčení, že bohové stvořili lidi a životní prostředí v určité kreační době na počátku časů. Mám je ráda, a koalky miloučká zvířata, co se milují a milujííííí.

Jedině dlouhá píšťala přiláká skutečný déšť. Budiž sláva koalám že nezlobí.

Psavec : Ano, Milánku, je to tak. Děkuji.

Osud hýčká nebo zraňuje.