 10.02.2024 8 219(8) 0 |
Slova poskládaná do melodie hříchu,
cinkají jak loretánské zvonky ,
tajemně v noci,
když hvězdy se sklání k pozdravu.
Tóny se vinou v temnotě
jako stříbrné nitě osudu.
A já - stojím zde,
srdce otevřené pro tajemství.
Zvonky zní, a já se ptám:
Co je to hřích ?
Je to jiskra v noci,
neviditelný dotek na kůži ?
Touha, která se nechce skrýt.
A tak poslouchám,
jak slova tvoří melodie,
a cítím, jak se v nich skrývá celý svět.
10.2.2024
10.02.2024 - 22:02Báseň je z môjho pohľadu vysoko subjektívna výpoveď. Je dobré, ak presiahne hranicu subjektivity a nesie v sebe objektivizujúci prvok. To jest moment, kedy ju čitateľ (prirodzene nie každý), prijme za svoju, rozumej stotožní sa s ňou a osloví ho. Možno stojí za to na finále tohto textu ešte popracovať, ale inak ďakujem, že ste ju napísali.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Loretánské zvonky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Rozhodnutí
Předchozí dílo autora : Slova jsou jak tóny hudby
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
prostějanek řekla o lidus :Náš šíleneček... ale občas pochybuji, že právě ona je nejšílenější... mám z ní teď děsnou radost... a doufám, že mi ta radost vydrží... její obrazy jsou nepopsatelné a krásné a vůbec... :)... jsem ráda, že jsem ji kdy poznala :)
