Yani, děkuji ti za milý komentář.

Jedním dechem jsem tvoji reportáž přečetla, něco jsem se dozvěděla a ještě ses podělila o svůj osobní zážitek. Opravdu tleskám a oni musí být opravdu úchvatné bytosti. Bezva.

V lednu jsem zde napsala "Jak jsem zažila horor" a "Melodrama na moři", určitě ještě napíši a děkuji ti za přečtení.

Musel to být opravdu mimořádný zážitek a velká pocta. :-) Přibude ještě nějaká reportáž? V Austrálii jsem nikdy nebyla, takže já bych si klidně ještě něco přečetla. Děkuji :-)

Yana : děkuji ti.

Připomněla mi moji báseň Opuštěný dům. Ano mám ráda takovou atmosféru a také ji vnímávám.

Vím, o kterém píšeš, je to oáza v centu města, podobně krásná je Františkánská zahrada.

Tady se zastavil čas, opravdu a nikdo tam.

Oběma vám děkuji.

Smutné, ale přesto plné odhodlání. Připomněla mi píseň z Titanicu - My Heart Will Go On od Céline Dion.

Krásné místečko pro bydlení. :-)

Na Karlově náměstí v parku je nádherný památný strom - platan javorolistý :-) Co jsem se kolem něho najezdil :-)

Básně o labutích jsou nejlepší

Děkuji :-)

Oběma děkuji za krásné komenty, oba jste velmi krásně vystihli o čem život je. Moc vám oběma děkuji. Krásný večer !

Kdysi jsme při potulkách na jednom řeckém ostrovu potkali paní, které bylo téměř devadesát let. Za sebou táhla osla, na každé straně měl přivázanou otep nějakého chrastí... slovo dalo slovo a pozvala nás k sobě domů. No, řekli bychom asi do chatrče... kolem nádherné olivovníky... neměla elektřinu, stupidbox (TV), počítač, mobil... a živa byla o kukuřičných plackách smažených na olivovém oleji.

No, nějak se mi odtamtud nechtělo - jakoby se ten život zpomalil a člověk si uvědomil, co je kolem něho. Na úsloví "carpe diem" je mnoho pravdivého :-)

Také mně si kápla do noty. Jak nemám ráda tyhle hovory a že jich kolem sebe slyším. Nejvíc mě dostává věta:" To víš v našem věku co už můžeš od života čekat." Nevím v jakém věku. Asi v jejich věku nebo spíš v jejich hlavě. Já ve svém věku užívám každý den každou vteřinu. A měla jsem to tak co si pamatuji. A taky můj den začínal tmou a končil tmou. Ale víš komu není rady...Proto tě ráda čtu. Už jsem ti to myslím psala. Pro tvou vášeň k žití. Dík

.. hezky napsané :)

asi by se o tom dalo dlouze diskutovat.. to, co si mezi sebou povídaly ty ženy, je dle mého bohužel standardním odrazem dnešní doby.. myslím, že bohužel i ty malé děti, pokud nemají nějaké solidní finanční zázemí nebo nebudou mít štěstí na opravdu dobré povolání, časem semele život a povinnosti.. honba za výdělkem a zajištěním sebe a své rodiny.. je to bludný kruh.. aspoň, že nám zbývají ty drobné radosti, jako je třeba panorama hradčan v podvečer nebo já zrovna dnes ráno, než jsem jela do práce, našla v naší ptačí budce tři malinká ptáčátka.. :)

Oběma vám děkuji a máte pravdu oba.

človiček: Tvůj komentář mě přiměl k úvaze nad tím, co je to vlastně plevel. Já si ho na zahradě docela záměrně pěstuju. Většinou je to na jaře to první, co se dá zeleného sníst :-) Což se zase o těch nejhezčích kytkách většinou říct nedá :-) Ne, tvá myšlenka se mi samozřejmě líbí. Jen někdy se ze zdánlivého plevelu může vyloupnout docela dobrá věc :-)