Lasak: Jen abych uvedl na pravou míru můj kousavý komentář o umění: Já naprosto respektuju, že se někdo najde třeba i v dekadentním způsobu života, ale pro mě to není. Možná i proto, že jsem strávil zhruba šest let života skutečně dekadentně a zaplaťpánbůh jsem v tom nezůstal. Mám vlastně rád, když je někdo alternativní a skutečně tím žije. Ale nalijme si čistého vína - kolik takových dneska ještě je... Většinu prostoru si ukradli pozéři a diletanti. A taková společnost mě opravdu neláká. (Mimochodem, ke slamu jsem si taky čuchnul a vím, o čem mluvíš.)
Když jsem se ale zmínil o tom, co dělám, nemyslel jsem to tak, že svoji práci považuji za umění, ale právě jen za řemeslo. Nejsem malíř, ale designér. Byla to reakce na komentář, že se snažím být umělec, ale je to umělé. Vlastně s tím částečně souhlasím. Funkce a užitek u mě vždycky bude trochu přebíjet uměleckou výpověď. A jsem s tím spokojený.

Tom Cortés: Nejdřív se vyjádřím k obecným věcem tady v komentářích a pak k dílu.
Na jednu stranu mi přišlo trochu nemístné navažovat se do něco jako dekadentů dnešní doby. Souhlasím, že je tam plno takových těch rádoby umělců, kde jejich největší um je nosit onen rolák, ale přesto mezi nimi najdeš ty, kteří tímhle žijí a jsou to lidé, kteří jdou ve stopách starších uměleckých generací. Sám tyto lidi potkávám a i dnes může člověk najít čtení, kde si nečteš dokola pro 10 známých. Na jednu stranu je pravda, že dnes to není in a je jich pomálu. Nic menéně jsem za to rád, když vidím jak dopadlo Slam Poetry po zpopularizování. Navíc celá tahle sranda věc padla vedle, protože Homér jde spíš v odkazu Bondyho a to v takovém tom pravém slova smyslu než v tom, kdy má rád Bondyho onen umělec s rolákem. No a to že tě umění žíví tak sorry ale meh... To živilo i stranické přisluhovače v 70. letech a nemyslím, že to byla hodnotná díla.
Čímž neříkám, že snad jsi na jejich mizerné úrovni. Tím jen chci napadnout chybu toho argumentu, který není podle mně validní.
Souhlsím s tebou dále v jedné věci a to v tom, že tady by se měli objevovat spíše ony experimenty, zvláštnosti a méně věci lehké na přemýšlení. Je to přesně to místo kam by to měl člověk psát a lidé by tu měli více nad tím spekulovat. a věř tomu, že nás tu pár pořád je. Jen nemáme asi sílu to celé táhnout a vyjádřit se ke všemu, co se tu objeví. Já vím, že jsi dobrý a vím, že se dokážeš posouvat sám dál. Raději tedy ten komentář tady věnuju lidem, kterým může být ku prospěchu podle mně víc.
(nebo je tu možnost že si v tomhle o sobě myslím něco jiného než je zkušenost. Snad až lehkou pvýšenost nad nejmenovanými autory s kvantitou děl bez kvality a jsem v tom sám. Kdo ví)
K dílu...
Příště bych využil anotaci k popsání co je jedová chýše. Chápu, že ne každý to ví.
A dílo je povedené. Obzvlášť hudba mi připomněla sto zvířat takže za mě cajk v tomhle směru. Nicméně ty rýmy nerýmy? Jakože wut? U tebe? Chápu, že běžný posluchač to nenímá, ale já osobně když tohle slyším v nějaké písničce, která se celá rýmuje a pak tam je něco takového, tak mně to fakt sekne do uší a bolí to což zkazí dojem z celé písničky což mě u tebe tady upřímně zamrzelo myslím si, že zrovna v tomhle máš na víc. Btw pokud člověk zná jedovou chýši, tak je text poměrně příjemně čitelný. Vlastně tak akorát, protože tomaskují pouze pěkné básnické obraty.

Trochublázen: Myslím, že jsi do jisté míry vynechal zbytek diskuse o tom, jak je to roztěkané a jak nejsou srozumitelné obrazy.
Ohledně písně jen dodám, že je to pop-folk což folk si může úplně klidně dovolit méně jasný děj a obecně si nemyslím, že pokud nemá jít o celonárodní/mezinárodní hit je úplně v pohodě psát o míst známé jen určitým lidem (mravenčí skála - Nedvědi, hulvácký kopec, Poruba,... - Nohavica, atd. atd.)
Nakonec mi to přijde že po vysvětlení tvých argumentů proč se ti nelíbí jsi nakonec sklouzl k tomu, že aby jsi měl stejně pravdu, tak hodíš něco z jiného soudku a budeš tak nějak máchat rukama i kdyby ti vyvracel jednu věc za druhou.
Nic. jdu mu dát svou sodu, ta bude asi trochu víc nepříjemná ;D

Tom Cortés: Jakkoli je z tvého výkladu zřejmé, že autor se o cosi pokoušel a díky za toto podnětné doplnění, neboť já jsem o Jedové chýši skutečně nejspíše nikdy neslyšel, opravdu neznám historii každé pražské hospody, domnívám se, že zařadíš-li dílo mezi "pop", byť částečně, nemůžeš očekávat, že o něm kdokoli bude přemýšlet, dnes už určitě ne. Pak už můžeš jen doufat, že se takové dílo bude posluchači/čtenáři líbit na první dobrou a to já zkrátka nejsem. Nelíbí se mi popravdě ani teď, když už vím vše podstatné. Stále se domnívám, že by to chtělo přímočařejší příběh, možná i drsnější rytmus, když už to má pojednávat o nebezpečí. Přesto tedy přeji mnoho oddaných fanoušků a chápavějších čtenářů

:-D
odpusť, ale musím se smát... (pobavila mě diskuze v komentářích... ne dílo samotné)
polopatě si to vysvětlil... obvykle takové vysvětlování ukradne básni-písni naprosto vše... tím "vše" myslím to, co od takovýchto děl očekáváme. Po pravdě... každý očekáváme něco jiného a nemyslím si, že je to špatně... jen je těžké o tom diskutovat bez alespoň nepatrné špetky tolerance a především otevřené mysli... ale to ví každý, tak nač mlátit prázdnou slámu...
A tak je zvláštní, že po Tvém výkladu se mi dílo líbí ještě víc...

ukázka je super... líbí se mi melodie a to "fázování" textu (omlouvám se za laické výrazy)... jen u toho refrénu mi něco úplně nesedlo, jako by to chtělo ubrat to "rytmické pozadí"... Ty jsi hudebník, tak snad rozumíš, jak to myslím...

PS: Ráda jsem Tě zase četla. Komentáře a diskuze, do kterých se zapojíš, pokládám za velice podnětné a cenné.
Opatruj se
:-)

Pro kontext a další čtenáře:
Jedová chýše je, resp. byla, jednou z nejstarších hospod v Praze. Vznikla už někdy v 13. století a zanikla pravděpodobně před 2. světovou válkou. Původně byla známá jako krčma, kde se často přepadávalo a zabíjelo, později jako hospoda mediků od "Apolináře", na konci 19. století pak jako vykřičená hospoda s nevěstincem a za první republiky a mezi válkami jako hospoda pražské galerky.

Věřím, že ten příběh, i když převedený do současné doby, je tím jasnější, včetně některých použitých výrazů.

Trochublázen: Uf. Dobrá, tady ten dojem evidentně silně vychází z nepochopení. Nebo - protože jsi jistě chytrý - spíše z neochoty nad tím přemýšlet (na čemž ale rozhodně nese vinu i autor - tedy já).

Postupně:
- "v dáli" rozhodně nevnímám jako archaismus, ale nechme to, je to subjektivní.
- chýše tu není náhodou. Ostatně celá báseň se jmenuje "Jedová chýše" proto, že evokuje konkrétní podnik. Nevěřím, že jsi o Jedové chýši nikdy neslyšel, když se objevila v tolika literárních dílech a byla i oblíbenou destinací právě básníků.
- "kondolence a účet"... nerozumím proč je to rádoby vtipné nebo dokonce trapné? V kontextu celého příběhu to přeci dokresluje osobnost oné ženy.
- Popel padající na hlavu... popel, hlava... opravdu ti nepřipomíná nějaké rčení?
- Slunce zapadající v dáli neurčuje prostor, ale čas.
- Jedová chýše není byt, viz bod 2.
- "čáry a kouzla" tě úplně minulo. Jaké jsou to asi "čáry", když jimi osoba "krmí kapiláry"?
- Musím dodávat, co je to za dívku a proč mě barman lituje, nebo už je to jasné?

Víš, tohle je přesně důvod, proč jsem rezignoval na literární servery a téměř na ně nepřispívám. Místo aby to byla místa, kde člověk může čekat hlubší vzhled do děl, veškeré komentáře končí u líbí-nelíbí. Nebo jako v tomhle případě nechápu->nelíbí.
Většina autorů není ochotná věnovat čas těm místům, u kterých se zarazí, přitom to jsou právě ta místa, kde se v textu něco děje. O věnování času nějaké technice ani nemluvím, to už jsem vzdal dávno.
Krucinál lidi. Když vám nějaký obraz, metafora, kontext přijde "divný", máte se zamyslet, proč to tak je. Ono slavné školní "co tím chtěl básník říci". Nebo už jsme na to skutečně rezignovali a budeme číst jenom to, co na první dobrou pochopíme?

Pokud tu budeme shazovat ze stolu cokoliv, co v nás na první dobrou nerezonuje, pak to tu můžeme rovnou zavřít.

Prosím, nedělejme to.

Tom Cortés: Kritika je vždycky dojem. Jak jsem již uvedl, přestože úvod navnadí, už zvolený jazyk je zvláštní - zvláště v písni bych neviděl archaismy jako v dáli, chýše, když jindy se zde vyskytuje rovněž například novodobý barman. V textu se sice občas vyskytují zajímavá básnická spojení, např. "ústa si koupeš", většinou se ale spojení nedaří a vzniká tak jednou rádoby vtipné až trapné "kondolence a účet", jindy podivné o popelu padajícím na hlavu, to jsem nikdy neviděl. Nejsem si každopádně jistý, zda takto přeumělkované básnické prostředky se hodí do zvoleného žánru písně. Pokud jsem již dříve zmínil skákání v prostoru, tak jsme v ulici, poté se sluncem někde v dáli, pak se zase vracíme kamsi do jedové chýše, u níž tušíme, že je to byt v oné ulici, jenže "barman posílá účet" a tak je možné, že se osoba nachází v baru. Je osoba svlékaného s ní v baru, s ní v chýši, je v baru i chýši, či je snad bar onou chýší? Ztrácím se v tom. Také mi není jasné, proč je zde proklamováno, že na něj, nejspíše tedy přímo autora, neplatí čáry a kouzla a jindy se dozvídáme, že mu srdce sotva tluče či že by ho svlékla i pohledem. Mimochodem, pokud bych si kupříkladu měl myslet, že autor platil dívce nápoje a následně se s ní dostal i do chýše, odkud raději odešel, než aby se nechal svléknout, komu barman posílá kondolence? Jsou kondolence jen "originálním" rýmem ke slovu sklence, jak naznačoval i Homér? Lépe zůstat u pouhého dojmu... Jak říkám, jsem možná jen málo chápavý, ale zdá se mi to celé zmatené a hrozné. Nemáš zač

Tom Cortés: O tom žádná. Písnička je to "vlezlá", rádo se to poslouchá. Dobrá práce!

milancholik: Souhlasím, není nejlepší, ale v interpretaci to neskřípe zdaleka tolik jako na papíře. Z hlediska kontextu jsem tam lepší bohužel nenašel. :/

Trochublázen: "Je to hrozný" není kritika, ale dojem. Jsme na literárním serveru. Určitě to umíš i líp. Třeba slovy formulovat, CO ti na tom přijde hrozný. Co pak znamená, že skáče v prostoru?

Homér: Opět, co znamená, že "chci" být umělcem? Jsem studovaný textař. Dalo by se říct řemeslník, resp. "umělec" v tom původním slova smyslu - od slova "um". Pokud jde o černé roláky, dezolátní styl života, nonkomformitu a čtení "autentických" textů pro deset kamarádů, pak to rád přenechám někomu jinému. Tam, kde jsem teď, jsem docela rád. Textuju pro zajímavé projekty, živím se psaním, spolupracuju třeba i s českým Albatrosem... no a svojí hudební a básnickou tvorbu si píšu primárně tak, aby se líbila mně. Nějak v tom nevidím tu "snahu být umělcem". Ale možná jen nevím, jak definuješ umění nebo umělce.

Trochublázen: Já mám bohužel u tohoto autora ten problém, že je z toho až moc cítit ta snaha. Chce být umělcem, přitom je to jen umělý. Ale nechme ho. Nemá to cenu, kondolence, sklence, krematorium, opium.

Homér: Nevím, musí? Začal jsem si to číst ve stylu Hvězdáře od UDG, ale po prvních třech verších se mi báseň (hudební ukázku nehodnotím) líbí méně a méně. Navíc se podle mě přílišně skáče v prostoru, ale možná to všechno jen blbě chápu

Trochublázen: To je hate?

Kdyby celá ulice potemněla, možná by nebylo vidět, jak je to hrozný. Ale lampy na sloupech vzplály, takže to bohužel vidět je

Trochu mi tam skřípe rým v třetí sloce pouzdra x kouzla.
Text velmi povedený, hudba super!

Ginnare: Ayla: Zatím můžete poslouchat malou ukázku tu:
https://www.facebook.com/tomcortesmusic/videos/2550346145053809/

Ginnare: Ayla: Zahráno a nahráno už je, čekám jen na to, až mi kamarádka dodá solo na saxofon, abych to mohl pustit ven.

Působí melodicky. Zahraj a nahraj...

Doufám, že ji brzy uslyším.
Asi to dělají některá slova, ale víc než Pop-Folk mě ovanul takový bluesový vánek :-)