jo_: Hmm "nic nedostanu" je prostě můj ne úplně vyřešený problém ve vztazích, začalo to samozřejmě doma s tátou. Byla jsem hrozně skřípnutá, že nic z jejich strany necítím a šílená tím, že nebudu pak ani nic cítit já. Takže se ještě občas objeví muž, který ve mně tyhle pocity vyvolá, a já, abych nemusela zažívat to, co mě doma drtilo, tak jsem vždycky radši vzala osud do svých rukou (mužská energie), abych dostala to něco, protože jsem si myslela, že když to nechám na nich, tak mi zas nic nedají (myšleno citově), a já budu znovu žensky zraněná. Prostě obrana, abych nemusela znovu do toho dlouholetýho pocitu. Ale jednou se tam člověkl musí vrátit, aby se to konečně uvolnilo a já mohla žít opravdový vztahy, a ne svoje traumata ;)

Akaia: takovy to kdyz si te odpovedi nachazi samy... super.. ono je nakonec asi lepsi, kdyz to clovek necha jen tak plynout, nez kdyz to krecovite drzi a urputne se snazi.. co myslis tim "zase nic nedostanu"? tohle me zajima, kdy clovek jednu a tutez vec najednou zacne vnimat jinak, jako by se probudil a citi kazdou bunkou tela... wow, hodne poutavy povidani s tebou.. ;-) diky ti za to :-)
btw. urcite to za to stoji! :-)

jo_: Děkuju :) já jsem si dneska uvědomila další díl skládačky. Když se mi někdo líbí, vždycky jsem začala být aktivní, vzala osud do svých rukou apod. Prostě jsem nevěřila, že dostanu to, co chci. Měla a mám zraněnou ženskou část sebe sama, takže u mužů, kteří mě zajímají, se před tou svou ženskou stránkou schovám do mé mužské, a ono to pak samozřejmě nefunguje. Tak jsem dneska zkusila vlést si do té své zraněné ženské a zůstat v ní i se strachem, že zase nic nedostanu. No a samozřejmě - na cestě domů si začal se mnou povídat jeden sympaťák, dostala jsem najíst a pozvánku na další akce. Takže asi tak, stojí to za to, i když se nám do té ženskosti nechce ;)

tohle je hodně zajímavý čtení... a hodně zajímavý myšlenky... díky ti za to zamyšlení a zastavení v čase... myslím, že ještě několikrát se vrátím...

Zitra: Když to úplně osekáš - muž je dárcem života a žena příjemce. Samozřejmě každý má v sobě zastoupené obě energie (jin i jang), záleží jen na tom, jak je máš poskládané a jestli to tobě osobně přináší harmonii.

oslov radek: Děkuju :)

slavek: Na druhou stranu jim tam některý věci tragicky nefungují. Jsou tu normálně mladý holky s x dětma na krku na všechno samy. To, co mě tady překvapuje, je, že to, jaká jsem, tady funguje v dobrém slova smyslu. Že to ty chlapi tady jsou schopní uchopit, použít a poslat mi zpátky. Kdybys měl zájem o konkrétnější čtení, svoje dojmy sepisuji sem na své stránky: http://bymysense.com/vsechno-je-jinak/

Jinak skvělý, co děláš. Taky by mě zajímaly detaily :D

Rosa: Něco jsem sepsala do tohoto článku, ale jsou tam i jiné věci. Máš pravdu, že by si to možná zasloužilo nějaký větší prostor. Děkuju :) http://bymysense.com/vsechno-je-jinak/

človiček: Děkuju, knihu neznám, díky za tip :)

Dobrá baseň

Pravá podstata ženy je přijímat... zvláštní :) asi máš pravdu.

Vnímat ženskost jako sílu je nádherné poselství. Vlastně je to vyjádření něčeho, o co se snažím. Dlouho, ne vždy úspěšně, ale opravdově.
A jestli to v Ekvádoru umějí, přimlouvám se za tu reportáž, jak navrhuje Rosa.
Moc díky.

Nechceš nám napsat reportáž? :) Je to cenné vědění.

Připomíná to knihu Hadí žena z podobnou zkušeností.Mohu jen souhlasit.

Orionka: Díky, čekala jsem, kdo se ozve :) To je právě ten důvod, proč jsem to chtěla napsat. Láska přece není jen o velkých citech, horoucí lásce, trápení, propadech a zklamání. Láska je taky praktická, věcná, denní a obyčejná. A někdy vztah krachne právě na tom, že tam tyhle složky úplně chybí. Možná, že jsem jen nesladila název básničky a její záměr, byť mně to smysl dává. Báseň jsem schválně psala obyčejně a s nadsázkou. Ta obyčejnost je totiž důležitá!

Hrozně to skřípe po formální stránce, konce a kopance se fakt nerýmují. A obsah je takový matoucí, tohle není žádný velký konec, ale vyhasnutí do ztracena, bez emocí... tak proč o tom vůbec psát?

Audrey Diamond: Děkuju :)

hezký :);)

človiček: Děkuju...

človiček: Musím říct, že tuhle jsem si po sobě musela víckrát přečíst, než jsem si vzpomněla, co jsem tím chtěla říct. Byla to velká láska, jj. Jinak máš pravdu :)