Hezká už tím, jak okamžitě navodí vzpomínky :)

líbí se mi to, a pravda velká je...a nikdy potom už nebylo víc... a čím je člověk starší tím více vzpomíná, je dobré když je na co :-)

A42: Jsem rád, pokud na Tebe takto působí. Děkuju za zastavení...

Pro mě to má krásnou atmosféru studentských lásek.

Jiří Turner: Určitě mě Tvůj názor zajímá... Je zvláštní, jak básně a vlastně celkově i češtinu, vnímáme každý úplně jinak (a tím myslím kohokoliv, kdo čte poezii).
Tvůj komentář je pro mě třeba hodně zajímavý v tom, že já tam vůbec takové významové nedostatky, o kterých píšeš, nevidím, čímž ale rozhodně neříkám, že tam být nemohou. Je to asi opravdu o subjektivním pocitu čtenáře a nemá cenu tu báseň rozebírat nějak dopodrobna, protože každý to bude vnímat asi jinak. Jsem ale určitě rád, že ses u mé básně zastavil a že Ti stála za to, abys ji ohodnotil... Tvých komentářů si vždy vážím.

Amadeo´´: Myslím, že ti to líto být nemusí, je čistě můj subjektivní pocit.
Na druhou stranu od toho jsou komentáře, autor nutně vnímá svá díla jinak než čtenář.

Pokud tě zajímá můj názor, tak tedy:
první sloka OK
ve druhé "a něžné hry nás sváděly z učebnic" působí zvláštně a významově ne jednoznačně. Možná spíše "odváděly od učebnic" nebo " četli v sobě jako v učebnicích, podle toho, jak to myslíš.
Poslední verš "už nebylo víc"zní v kontextu tak nějak "nečesky". Třeba by šlo " nebylo nic" nebo "nebylo už nic víc".
Ale podstata toho, co jsem psal spočívá spíše v tom, že k této formě by mi sedělo více něco konkrétního a osobnějšího. Předpokládám, že nikomu neříkáš: "budeme spolu hrát něžní hry" . :) A tak..., ale jsou to tvoje emoce a vzpomínky...:)

mechanická okurka: Děkuji za zastavení, jsem rád, že se Ti líbí...

Jiří Turner: To je mi líto. Pokud se mohu zeptat, ve kterých místech se Ti to nezdá? Ptám se proto, že je to poněkud starší báseň a možná už ji mám tak moc v hlavě zafixovanou, že to drhnutí nevnímám...

Krásně vyjádřeno. Mně to nedrhne :D

Mně se v této básni nějak míjí forma s obsahem. Forma jakoby moderní a trochu archaická spojení takového "nevermore". Asi to byl záměr, ale mně to trochu drhne.

Amelie M.: Děkuju moc za zastavení a krásná slova! Jsem rád, pokud na Tebe ta báseň takto působí...

nádhera Amadeo´´.. nadýchaná jako peřinka, obrazotvorná, s atmosférou.. pohladila.. :-) těším se na další tvé..

koiška: Tak to mě jedině těší a jsem rád, pokud se mi podařilo tu plynulost promítnout i do básně. Děkuji...

Yana: :-) Mám radost, že to takto vnímáš a moc děkuju. Za zastavení, i hezký komentář...

Hezky plyne, jako ta řeka :)

Líbí se mi jak umíš do těch pár slov vnést užasnou atmosféru, je to básnička kterou já vnímám více smysly, snad jen ochutnat a pohladit jí nemůžu :-)

DDD: To jsem rád! Děkuji za návštěvu a milá slova, moc mne potěšila...

Moc hezká, barevná slova. Úplně to vidím. Líbí se mi :-)

kmotrov: A já mám velkou radost, že ses tu zastavil...
Mně bylo tehdy 14 let, když ta povodeň přišla a ještě teď si živě pamatuji, jak jsem stál na mostě, díval se do toho divokého proudu, který burácel jen pár metrů pode mnou a nemohl z něj spustit oči.
Jako čtrnáctiletého kluka mě fascinovalo, jak se může z tak neškodné a klidné řeky stát během pár hodin to, co jsem viděl.
Tehdy jsem k vodě poprvé ucítil velkou úctu a pokoru... Ten most to nakonec vydržel, ale máš pravdu, že mnoho hezkých míst se s tou povodní ztratilo. Naštěstí nevzala všechno a spousta nádherných míst je tu pořád. A ač to bude znít v dnešním světě obchodních domů, dálnic a betonových monster neuvěřitelně, jsou i místa, kde se jakoby zastavil čas a kde ty stáda ovcí jde na protějších stráních ještě stále vidět. Jen si někdy tak říkám, jak ještě dlouho to potrvá... Ale to by bylo asi na dlouhou debatu. Každopádně Ti moc děkuji za zastavení a komentář!!!

Rád si v té vodě smívám její špínu
a divám se jak za mnou mizí všechny stopy
jednou jsem se omylem
té fuj vody napil
od těch dob ji nosím stále v sobě
teče bečva téče...
(Fleret)

Udělals mi velkou radost
Kousek života jsem strávil v její blízkosti, procoural její břehy, které pak vzala povodeň v roce 1997.
S těmi břehy zmizelo (ikdyž jsem tam procoural před povodní asi jen dva roky) kus mího života. Nádherná místa byli navěky pryč. Pořád to vnímám jako jednu z největších ztrát mího života.